Kliknutím zvětšíteTato dámská čtveřice na OH v Soči vybojovala čtvrté místo. Díky prokázání dopingu dvěma ruským biatlonistkám se ale teď štafeta dočkala bronzu. I když Jitka Landová kvůli zdravotním potížím už svoji kariéru ukončila, z bronzové medaile se raduje a biatlon sleduje dál.
Jak jste zpětně přijala bronzovou medaili, o kterou ruské závodnice kvůli dopingu přišly?
Určitě radostně. Teď už nesportuji, takže sama za sebe jsem určitě ráda, že jsme dodatečně získaly bronzové medaile.
Vzpomínáte, jaký to byl tenkrát závod a jaké jste měly pocity ze čtvrtého, bramborového místa?
Byl to těžký závod ve vysoké nadmořské výšce, ale tratě tomu uzpůsobené nebyly. Byl to moc těžký závod jak z pohledu střelby i dobíjení. Ze začátku jsme jely kolem desátého místa, pak to Gabča pozdvihla svým čarovným uměním na medailovou příčku, pak já jsem se trochu propadla a nakonec jsme dojely čtvrté. Nedovedu už ale teď odhadnout, jak daleko před námi byly soupeřky.Tenkrát nás potěšilo i to čtvrté místo. Nikdo nepředpokládal, že se čtrnácti dobíjeními dojedeme na čtvrté pozici.
A jak sledujete výkony biatlonistek nyní?
Viděla jsem mixovou štafetu a první dvě položky vytrvalostního závodu, ne ale celý. Když jsem se večer vrátila domů, přistihla jsem se, že mám velkou chuť se podívat na celý závod. Tak jsem si ho v televizi znovu pustila a sledovala jsem se zájmem celý průběh. A koukala jsem pak i na chlapy.
Který typ závodu jste jezdila nejraději?
Já jsem měla nejraději stíhačku. To je hodně kontaktní závod a vždycky jsem si ho užívala, hlavně to, že nejsem na trati sama, vždycky jsem měla někoho před sebou nebo naopak jsem se snažila někomu ujet. A pak jsem si hodně oblíbila štafety, zvlášť, když se nám jelo dobře a přebíraly jsme na předních pozicích.
Jaký jste měla recept na to mít po dojezdu na střelbu pevnou a přesnou mušku?
Důležité, podle mne je, brát to automaticky, recept na to asi žádný není, každý závodník to má jinak nastavené. Musí opakovat zásadní věci, které se dělají při tréninku, dát si pozor na manipulaci se zbraní, na příjezd na střelbu a další prvky. Aby prostě všechno bylo jako na tréninku. A nepřipouštět si, že se jedná o závod, že o něco velkého jde. Myslet si naopak, že je to vlastně jen taková radostná událost. A využít právě v tom závodě to, co se natrénovalo. Ale určitě to takhle jednoduché pak nebývá. Každému závodníkovi se vloudí myšlenka na to, že je to přece jen závod a že právě v té chvíli o něco jde.
Jak vidíte nadcházející biatlonovou sezónu?
Přeju všem našim biatlonistům jen ty nejlepší výsledky. Hlavně, ať jsou všichni zdraví, aby si sezónu užili bez jakékoliv újmy a podali co nejlepší výsledky. Ten výsledek je totiž ta největší odměna. Ale myslím si, že to bude hodně těžké. Přípravu asi příliš optimální neměli. A teď navíc odpadl největší kůň českého biatlonu, Gabča.
A vám se po biatlonu nestýská?
Ne, přijala jsem to tak, jak to bylo, i když to bylo těžké. Jsem teď hlavně ráda, že se mohu hýbat alespoň rekreačně.
Máte víc volného času?
To bych neřekla, nudit se určitě nedokážu. Když mám volno, jdu se proběhnout nebo sednu na kolo a v létě určitě taky na motorku nebo jdu lézt na skály. Teď v zimě se těším na lyže. Snažím se dělat od všeho něco, hlavně se hýbat.
A jak vás pohltí předvánoční čas a shon?
Jsou to teprve moje druhé Vánoce, kdy budu v klidu. Ty první, kdy jsem sice už byla doma, mě ještě provázely zdravotní problémy a bolesti. A právě o těch letošních si, doufám, budu užívat pohody. Ale nebudu lhát, když řeknu, že mě už zachvacuje panika. Čas tlačí a ne všechno mám vyřešené. Nějak se s tím určitě poperu. Ale stresovat se tím určitě nechci. Chci si užít volna, dostat se ven. Pracuji teď jako učitelka, tak se těším na prázdniny a na lyže.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
