„Kdykoliv se může stát cokoliv,“ snaží se brát závodnice souboje na lyžích s nadhledem, aby ji to nepřestalo bavit.
Jaké byly závody a jak jste se cítila?
Při kvalifikaci to nebylo úplně ideální. Ráno byla zima, nadýchala jsem se studeného vzduchu a poté z toho kašlala. Ve čtvrtfinále jsem si to pohlídala. Společně se švédskou závodnicí jsme si jely vlastní jízdu, protože ostatní se příliš nehnaly dopředu a mohly jsme jet poměrně v klidu. V semifinále mi hned v prvním kopci Francouzka přišlápla lyži a celé kolo jsem doháněla ostatní z posledního místa. Nakonec to vyšlo, ale nechala jsem tam strašně moc sil. Pak už mě čekalo jen finále. Jsem ráda za páté místo. Čtvrtou Němku jsem ale možná ještě mohla porazit. Ostatní tři už byly daleko přede mnou.
Víte o něčem, co je potřeba více trénovat do závodů?
Myslím si, že jsem do závodů dala vše. Možná v semifinále jsem udělala malou chybu a nechala se zavřít. Poté přišlo to zmiňované přišlápnutí lyže a musela jsem je dohánět. Kdybych měla ale celkově shrnout všechny jízdy, nejlepší pocit jsem měla právě ze semifinále, že jsem to zvládla a postoupila.
Co si obvykle říkáte před startem závodu?
Do závodů jdu vždy s tím, že se kdykoliv může stát cokoliv, abych nebyla na konci zklamaná a nepřestalo mě to třeba bavit.
Znáte své soupeřky na této olympiádě?
Některé znám z evropských závodů. Loni jsem pak byla na EYOFu (Evropský olympijský festival mládeže, pozn. red.) a pár závodnic tam také bylo. Jména tedy znám, ale musela jsem si dohledávat, kdo má jakou výkonnost, abych věděla, jak na tom jsem v porovnání s nimi.
Jak jste se vlastně dostala k běžeckému lyžování?
Doufám, že mě běžkaři touto odpovědí nezabijí. (smích) Já jsem dříve hodně koukala na biatlon, když byl jeho boom u nás. Od malička jsem jezdila na kole, běhala a celkově byla sportovně zaměřená. Řekla jsem si: „Jo! Budu jako Gábina Soukalová a začnu s biatlonem!“ Tak jsem šla na běžky, že se naučím lyžovat a pak půjdu na biatlon. Nakonec jsem u nich už i zůstala a nechci to měnit, protože mě to baví.
Existuje rivalita mezi běžkaři a biatlonisty?
Dá se říct, že občas ano. Biatlonisti jsou ale kámoši. Tedy někteří. (smích)
Jaká disciplína je vaše oblíbená?
Sprinty mě začaly bavit přibližně dva roky zpět. Vždy jsem si myslela, že jsem 'distančák', ale pak jsem začala dobře zajíždět i sprinty. Řekla jsem si, že je to dobré a budu mít ve sprintu možná nejlepší výsledek. (úsměv)
Na olympiádu dětí a mládeže nechodí mnoho fanoušků a atmosféra tak není úplně nejlepší. Jak jste si i přes tento fakt užila tak velkou akci?
Jsem pořád zaskočená, že tady vůbec můžu být. Dozvěděla jsem se to loni v zimě a od té doby to byl můj největší cíl na tuto sezonu. Přijde mi neskutečné závodit v Jižní Koreji na místech, kde byla olympiáda.
Vaše olympijská vesnice je velmi podobná těm, které jsou na velkých olympiádách. Jak vnímáte atmosféru v ní?
Jsem strašně ráda, že bydlíme všichni dohromady v olympijské vesnici. Po zkušenosti z EYOFu, kde byli sporty roztahané všude možně a bydleli jsme vlastně jen Češi a biatlonisti dohromady na jednom baráku, přijde mi, že takto to má celkově lepší atmosféru.
Je Jižní Korea zatím nejzajímavější místo, kam jste se díky sportu podívala?
Určitě ano. Byla jsem pouze v evropských zemích. V Asii jsem poprvé a jsem za to moc ráda.
