Velmi spokojený je i zkušený blokař Marek Beer, který se do ústeckého dresu vrátil v polovině roku 2019. „Ústí mě vytáhlo do extraligy. Slíbil jsem Čírovi (předseda klubu Miroslav Přikryl), že se vrátím. Jsem strašně rád, jakou sezonu prožíváme. Slibuji za všechny, že tím to nekončí,“ usmál se 32letý volejbalista, který má na kontě tři rakouské tituly, dvě stříbra z české ligy a německý bronz.

Marku, po základní části jste urvali páté místo díky výhře na Beskydskem. Hádám, že v kabině je dobrá nálada, viďte?
Jasně! Jsme moc rádi, že jsme poslední zápas vyhráli a to páté místo udrželi. Ale byl to nervák. Samozřejmě jsme spokojení s tím, co se nám povedlo. Sedíme za čtyřmi nejlepšími celky extraligy. Teď nás čeká čtvrtfinále play-off proti Praze.

Sérii začínáte na palubovce pražských Lvů. To bude hodně obtížná série.
Souhlasím, bude to hodně náročné. V Praze je tým, který má velké ambice. Netajil se tím, že budoval mančaft na medaili. Všechno hraje pro ně. Mají papírově silnější tým, v sezóně nás dvakrát porazili. Ale oba zápasy byly vyrovnané. U nich jsme prohráli až v pátém setu. Doma jsme padli 0:3, ale nehráli jsme vůbec špatně. Doufám, že to bude zajímavé čtvrtfinále.

Vy ale můžete jít do čtvrtfinále s poměrně čistou hlavou. To soupeř "musí" postoupit…
Máte pravdu. Na druhou stranu nemůžeme říkat, že pátým místem máme hotovo a teď to vypustíme. Povedlo se nám postoupit i do čtvrtfinále poháru, jdeme na Kladno. Tam je ta šance vyšší. Přeci jen se hraje jeden zápas a tam můžeme překvapit. V play-off musíte odehrát tři skvělé zápasy a to je těžší. My do play-off nastupuje s tím, že chceme nechat na hřišti to nejlepší. Pak si můžeme říct – zahráli jsme dobře, nechali jsme tam všechno, ale dopadlo to tak, jak to dopadlo. Rozhodně se nesmíme nechat uchlácholit, že máme splněno. Teď to teprve začíná, jde do tuhého. Chceme potvrdit naše dosavadní výsledky.

Ústecký volejbal zažívá jednu z nejlepších sezon za poslední roky. Bohužel je to právě v době koronavirové. Diváci určitě chybí, co?
Když vezmu diváky… V posledním zápase tam Lars Bornemann sám na servisu otáčel druhý set. Kdyby tam byli lidi, tak by přepadávali přes zábradlí (smích). Je to velká škoda, že prožíváme tak dobrý ročník a fanoušci u toho nemůžou být. Klub také trpí po ekonomické stránce. Je to všechno se vším. Paradoxem je, že já to na hřišti zase tak nevnímám. Pravda je, že tam je ticho jako na tenise (smích). Často se pak projeví větší týmovost, jsou celky, které si ani nezafandí. Chtěl bych poděkovat klukům, kteří se na hřiště moc nedostali. Na lavičce nám neskutečně fandí, je to takový náš malý „kotlík“ nejvěrnějších fanoušků.

Vy jste se na sever Čech vrátil v polovině roku 2019. Je to zatím podařený comeback?
Já už se chtěl vrátit před mým angažmá v Karlovarsku. Zlákaly mě tamní ambice, nakonec to ale vůbec nevyšlo (zakroutil hlavou). Já se do Ústí těšil, slíbil jsem tehdy Čírovi (manažer klubu Miroslav Přikryl), že se jedou vrátím domů. Tady mě vytáhli do extraligy, mám tady rodinu, odtud pochází manželka, malej tady chodí do školy. Jsem rád, že jsem doma. Super, že u toho můžu dělat volejbal. Loňská sezóna byla psychicky náročná a výsledkově diametrálně odlišná. Pak tu bylo plno změň, tým má teď větší kvalitu. Pozvedl to i trenér Vašina. Moc si vážím toho, že tu můžu být. Kord letos, kdy jsme v základní části zažili parádní jízdu.

Jak se Marek Beer změnil? Jste starší, nabral jste hodně zkušeností.
Tak asi méně rozkopávám balóny, nejsem už takový nervák (smích). To jde asi s věkem. Zkušenosti…mám na to svůj názor. Mám něco za sebou, zahrál jsem si i v nároďáku, čuchl jsem si k Lize mistrů. Jenže pak stejně záleží na tom, jak zahraješ na hřišti. Pokud tam bude mladší kluk a bude lepší, tak tě přejede, ani nevíš jak. Pak jsou ty zkušenosti k ničemu. Rád někomu poradím, ale nemůžu si hrát jenom na to, že mám zkušenosti. To ne.

Než jste odešel z ústecké kabiny, byl tady velmi nadějný tým – Habr, Moník, Kopáček a další. Poté následovalo velmi smutné volejbalové období, klub bojoval skoro každý rok o holou záchranu v extralize. Sledoval jste to na dálku?
Jasně. Na Livesportu to mám zaháčkované, cinkaly mi tam výsledky. Moc dobře se na to nekoukalo. Byly to náročné sezóny, souviselo to s finanční stránkou. Lepilo se to, jak to jen šlo. Je potřeba poděkovat Čírovi, že překlenul tohle těžké období a dokázal udržet extraligu. Nebylo to určitě jednoduché. Za nás byla jiná doba. Podívejte se, kde je teď Zlín, nebo Příbram. To byly týmy, které hrály o medaile. A teď? Jsou na dně. Je vidět, že v extralize každý chvilku tahá pilku.

Vy jste se prý zapojil také do zlepšení klubových stránek. Je to tak?
Jako jo (smích). Není to tak, že bych běhal s mobilem po hale a naháněl tam kluky. Někdy je to časové náročné, někdy se vám nechce přemlouvat spoluhráče, aby vám něco řekl. Proběhlo nějaké oživení stránek. S trenéry jsme začali vymýšlet různé projekty, abychom přitáhli více fanoušků. Chtěli jsme toho udělat více pro mládež. Jsou tam různé podcasty. Zapojili se i další lidi, třeba Karchee Alföldi, který pracuje u mládeže. Prostor tady je. Ale přiznám se. Pokud je na facebooku nebo instagramu nějaká gramatická chyba, ta to většinou napíšu já (smích).

Bude pro vás Ústí nad Labem konečná volejbalová stanice?
Tak nějak si neumím představit, že bych někam začal dojíždět. Bydlíme u Lovosic, na trénink to mám zhruba 20 minut. To už je limit. Zase nemůžu říct na sto procent ne. Přijde lukrativní nabídka a já se zblázním (smích).

Třeba byste se po skončení kariéry rád zapojil do fungování klubu.
Dokud hraju, tak to zatím není aktuální otázka. Do budoucna se tomu ale nebráním. Ale muselo by to mít smysl pro všechny. Nemůže to fungovat tak, že klub bude jenom živit jeden hladový krk (smích).

Česko svírá koronavirus s ním spojená opatření. Jak to zvládáte s manželkou a synem?
Sranda to není. Máme doma druháka, takže chodí do školy. Domácí výuka byla katastrofa. Na opatření a všechno okolo mám svůj názor. Řekněme konzervativní. Prostě to tak je, není to příjemné. Manželka naštěstí může ve svém oboru fungovat. Nejvíce to postihlo asi našeho kluka. Nemá kroužky, nemůže sportovat. Chodíme ven bruslit, ale ty rybníky taky nebudou věčně zamrzlé.

Největší dopad to bude mít právě na děti. Jak berete fakt, že od října nemůžou sportovat?
Bavíme se s rodiči a trenéry naší mládeže. Tam budou škody největší. Dlouho se tady řešily projekty, jak děti dostat od počítačů a televize. Výsledek? Teď děti dostaly „befelem“ aby zůstaly doma. Je to špatně, nechápu to. Pokud chodí do školy, proč nemůžou být venku? Běžte se podívat na sídliště, tam jsou děti pohromadě venku. Sport to prostě odnáší nejvíc. Je jasné, že ty nahoře tohle nejméně bolí. Prostě jim to je úplně jedno.

Nesníte o tom, že byste v Ústí třeba dosáhli na ligový titul?
V lize jsou čtyři nejlepší týmy. Plus další, které s k nim chtějí přiblížit. Hodně záleží na tom, jak ten tým poskládáte. Skvěle zapadl Bartůněk, našli jsme Bornemanna…základní osa je dobrá. Během roku jsme laborovali se zraněními, do startu play-off se musíme dát do kupy. Bude těžké udržet ten tým pohromadě. Snahy tady samozřejmě jsou. Ale o hráče je jiný zájem, pokud tým skončí poslední, nebo pátý. Bude záležet na přestupech, uvidíme, co ulovíme na trhu a jak si vše sedne. Osobně si myslím, že letošní sezona je krásná, takhle by to mělo vypadat.