Nebyla jste před premiérovým startem za Liberec nervózní?

Hned první zápasy nás čekali těžcí soupeři. Děkanka a Chodov. Abych se přiznala, při rozvičce před prvním zápasem jsem byla trošku nervózní, ale moc jsem se těšila na zápas. Pak to ze mě spadlo a hrálo se mi dobře. Hlavně zápas s Chodovem se mi hodně líbil.

Jak jste se dostala k florbalu?

S florbalem jsem začínala na základní škole v třídě zaměřené na sport. Chodila jsem do kroužku florbalu a pak se rozjel florbalový klub 1.AC.

Můžete se pochlubit nějakými úspěchy?

No tak ten největší jsem zažila na MS juniorek 2006 v Německu, kde náš tým obsadil 4. místo. Ta placka byla hodně blízko… a mám odtamtud hodně florbalových zážitků, jinak neflorbalové asi žádné.

Prozradíte svoje florbalové slabiny a přednosti?

Myslím si, že mám přednosti i slabiny. Ale jsem mladá a chci se stále ve všem a neustále zlepšovat.

Při vašem přestupu do Liberce se objevily nějaké potíže… Měla jste problémy s rodiči?

Ne, s rodiči žádný problém nebyl, naopak ve florbalu mě vždycky podporovali a já jsem jim za to hodně vděčná. Kdyby nebylo jich, tak tady asi nejsem… Ale klub mi dělal problémy s přestupem, nechtěli mě do Liberce pustit, ale nakonec se vše vyřešilo a jsem ráda, že jsem tu.

Jak si na Liberec zvykáte?

Líbí se mi tu hodně, i když popravdě řečeno, někdy se mi hodně stýská po domově. Studuju střední hotelovou školu. Ze začátku, tak první dva týdny, to nebylo moc dobrý, ale už si pomaličku zvykám…

Je nějaký rozdíl mezi fungováním oddílu v Liberci a v Brodě?

Tady je to úplně jiná liga. V UB se hrálo spíše pro radost, některé holky to flákaly, úroveň tréninku byla jiná. Tady jsou tréninky o mnoho kvalitnější a častější. A hlavně, hraje se tu extraliga, co jsem si vždycky přála hrát…

S jakými cíli jste do Liberce přestoupila?

Do Liberce teď přišlo hodně mladých hráček, což znamená, že máme před sebou budoucnost. Ale to neznamená, že mé cíle nejsou vysoké, pokaždé mám ty nejvyšší a to samé platí i teď.