V české reprezentaci startoval také Jan Louda z Aeroklubu Hodkovice, úřadující český juniorský a také akademický mistr v této disciplíně.

Louda spolu s Cinkem a Říhou v Klubové třídě podali kvalitní výkony a od začátku mistrovství obsadili prvá tři místa. Louda mezi sedmadvaceti piloty byl do poloviny závodů první, ale ve čtvrté disciplíně vlétl do zakázaného prostoru, za což mu bylo strženo velké množství bodů. Do konce šampionátu se mu bodovou ztrátu nepodařilo vyrovnat a skončil ve své premiéře dvacátý. Zato Miloslav Cink získal titul vicemistra světa a devátý skončil David Říha.

Bylo to pro vás první vystoupení na tak významném podniku. Měl jste trému?

Určitě tím, že to pro mě byl první takový velký závod, tak nějaká nervozita byla, ale všechno odpadlo při prvím startu.

Před necelým měsícem jste získal domácí juniorský titul i titul akademického mistra. Z tohoto pohledu asi není 20. místo pro vás dostatečné.

S mým umístěním nemohu říct, že jsem úplně spokojen, ale kompenzuje to umístění Míly Cinka, myslím, že jeho uspěch je úspěch celého teamu, po většinu letů jsme létali spolu a spolupracovali, což se nakonec podařilo a mám z toho radost.

Startoval jste v Klasické třídě. Co to obnáší a jaké tam byly v této kategorii větroně? Na jakém jste létal?

Mistrovství se konalo ve dvou třídách a to Klubové a Standardní. Klubová třída jsou kluzáky s rozpětím 15 metrů a bez možnosti vodní přítěže, která slouží ke zvětšení plošného zatížení a zlepšení klouzání, před přistáním se vypouští. Každý kluzák v této třídě má přiřazený od FAI koeficient, který se pak vkládá do vzorce pro výpočet výsledků jednotlivého dne, je to kvůli velkým rozdílům výkonů jednotlivých letadel v této třídě.

Třída standardní jsou kluzáky s rozpětím také 15 metrů a s možností použít vodní přítěž. V této třídě nejsou koeficienty, také letadla v této třídě jsou velmi srovnatelná.

Já jsem létal v klubové třídě s kluzákem Standard Cirrus, který je majetkem leteckého sportovního centra v Moravské Třebové. Jeho výkony nejsou z nejlepších, ale díky koeficientům je v klubové třídě konkurenceschopný, což dokazuje také umístění prvních třech pilotů na tomto typu.

Z čeho se jednotlivé etapy skládaly? Bylo to stále na přesnost a rychlost?

Jen orientačně uvedu klouzavost, která je 37, to znamená že z jednoho kilometru výšky je schopen v klidném vzduchu uklouznout 37 kilometrů „do dálky“.

Všechny soutěžní kluzáky se vytahují motorovými letadly do výšky 700 metrů nad letiště, kde poté stoupají a vyčkávají na „otevření odletové pásky“, což je čára kolmo na trať a má na každou stranu 4km, otvírá se 20 minut po startu posledního kluzáku a tak mají všichni stejné podmínky a mohou buď vyčkávat dál, například až se zlepší počasí, nebo po tomto momentě rovnou odejít na trať.

Co bylo příčinou vaší chyby, která vás dozajista stála medaili?

V páté disciplíně jsem v jedné fázi letu udělal chybu, na kterou jsem pak doplatil tím, že jsem už neměl dost výšky abych překlouzal jeden kopec, který mě dělil od otočného bodu a byl jsem nucen jej obletět, bohužel jsem se pak musel „zvedat“ za malé výšky na malém stoupání, což mě stálo asi 15 minut. Po otočení tohoto bodu jsem letěl na další, ale měl jsem malou výšku a byl jsem nucen letět na svah, kde byl největší předpoklad vzniku stoupavého proudu, ale bohužel právě tento svah byl už vně CTR (zakázaný řízený prostor) blízkého letiště v Perugii. Tento prostor byl navíc pro nás volný do 16:00, bohužel já jsem ho narušil asi v 16:15 což jsem si měl ohlídat, ale byl jsem v domnění, že je o hodinu méně. Tyto chyby pro mě byly osudné a rozhodly o výsledku.

Kolik bylo po té osudné etapě před vámi ještě dalších startů? Nešlo to dorovnat na lepší umístění?

Na těchto závodech byli všichni piloti velmi vyrovnaní, a proto pak už bylo prakticky nemožné tuto ztrátu jakkoliv dohnat.

Co vás ještě letos v létání čeká? Byl to pro vás úspěšný rok?

Letos pro mě byla určitě dobrá sezona. Získal jsem titul mistra republiky, z čehož mám velkou radost. Teď mě ještě čeká takové malé soustředění ve Francii, kam jedeme s kamarády hlavně kvůli blízkosti Alp, ve kterých je létání opravdu velkým zážitkem.

Jak dlouho vůbec létáte, a jak jste se k tomuto sportu dostal?

Létám od svých 15 let, kdy jsem se přihlásil do tzv. elementárního výcviku, který náš aeroklub pořádá každý rok. K létání mě bezesporu dovedli rodiče, kteří oba létali, otec pracuje jako pilot dodnes.
Takže jsem už od malička trávil hodně času na letišti a pak když sem dosáhl patnácti, tak nebyla jiná cesta.

Jakou školu děláte a kolik vám zabere létání času?

V současné době studuji Technickou Unverzitu v Liberci, kde jsem druhým rokem.