Jaký je to pocit, obhájit mistrovský titul?

Já jsem se to dozvěděl až den poté. Po závodech jsem to nevěděl. Je to příjemné. Sezona mi vycházela hodně dobře, přestože na mě zezadu tlačili tři jezdci, Jirka Svoboda, Pavel Balaš a Petr Mašek. V pořadí za mnou se střídali a mně se dařilo, takže náskok před největším soupeřem Pavlem Balašem se pořád zvětšoval.

Vyhrál jste dva závody před koncem. Není to nuda?

Když se rozhoduje až v posledním závodě, tak to zase nic tak příjemného není. Nervozita je potom hodně velká. Sice radost z celkového vítězství je pak větší, ale pohoda na závodech není. Myslím, že poslední dva závody si teď užiji více než dosud.

Zažíváte svou nejlepší sezonu?

To ne. Dá se říci, že v českém mistrovství ano, protože tak suverenní tah, že bych vyhrál všechny závody, jsem ještě neměl. Ale co se týče zahraničních závodů, například mistrovství Evropy, byl jsem na tom lépe. Teď jsem průběžně jedenáctý. Ještě zbývá jeden závod v Norsku, kde mám šanci se dostat na desáté místo. V roce 2005 jsem však skončil třetí a celkově pátý.

Čím to podle vás je?

Asi ne tím, že bych se nějak zhoršil. Přišlo hodně mladých jezdců a výkonnost neustále stoupá, takže s těmi nejlepšími je stále těžší bojovat.

Na trase Tanvaldských Šlapaček byl velmi těžký úsek, srovnatelný s úseky na mistrovství Evropy. I díky téměř bezchybné jízdě na tomto úseku jste vyhrál. Vám asi taková etapa, která dělá ostatním jezdcům potíže, musí vyhovovat…

Úsek to byl pěkný. Kdyby takových bylo více, myslím, že by bodový náskok byl větší a nebylo to tak vyrovnaný. Když je těžší závod, bodový náskok mám větší. Takhle je to hodně o nervech a o psychice, neboť i jedna malá chybička může rozhodnout.