K NEHODÁM DOCHÁZÍ OJEDINĚLE

„Ve srovnání s jízdou na motorce nebo lyžováním je to bezpečný sport," ujistil vedoucí letového provozu Aeroklubu Liberec Václav Kmínek. Podle něj k nehodám samozřejmě dochází, ale ojediněle. „Když už se něco stane, tak o tom všichni informují," poznamenal. Jak dále Kmínek upozornil, vzhledem k bezpečnosti létání je nutný dlouhý výcvik. „Když je někdo šikovný, trvá mu to rok, ale to je spíše výjimka. Většina lidí se učí létat rok a půl až dva roky," vysvětlil Kmínek.

O letectví je zájem i podle vedoucího letového provozu v Aeroklubu Hodkovice Miloslava Fišera. „Od doby, kdy se mluvilo o tak zvané finanční krizi, se to zase zvedlo. Lidé se tenkrát báli utrácet za zábavu. Poslední roky si nemůžeme stěžovat," poznamenal. Podle jeho slov mají v současnosti zcela naplněnou kapacitu. „Vloni jsme měli dokonce dvacet žáků, což je úplné maximum," vysvětlil Fišer.

Osmašedesátiletá pilotka přistála s kluzákem příliš razantně. Manévr skončil nehodou.

O LETECKÝ „ŘIDIČÁK" JE ZÁJEM

Nových žáků lze podle něj ročně přijímat maximálně deset. „Ideálně šest. Zájem je ale velký a nechceme odmítat," dodal. Podobně je na tom i liberecký aeroklub, kde po hubených letech mají také plno.

„Aktivně máme ve výcviku asi šest lidí, další jej ještě dokončují," poznamenal Kmínek a vzápětí dodal: „Sice to vypadá jako malé číslo, ale všichni se létání věnujeme až po vlastním zaměstnání, takže více žáků bychom už nezvládli," dodal.

Podle instruktorů sice řada lidí náročný výcvik nevydrží, pro většinu lidí se však létání stane celoživotním koníčkem.