Správně prováděná resuscitace má zajistit obnovení dodávky okysličené krve do tkání především do mozku. Lidský mozek vydrží bez kyslíku jen krátkou dobu, ta se pohybuje mezi 3 až 5 minutami. Po této době začínají mozkové buňky nevratně odumírat.

Máme-li postiženého člověka, kterému selžou životní funkce v důsledku těžkého úrazu spojeného s velkým otevřeným krvácením, má zástava krvácení přednost před vlastním oživováním. Teprve po zástavě případného krvácení zahájíme vlastní resuscitaci, jež je založena na nepřímé srdeční masáži a umělém dýchání.

Samozřejmě, že existují rozdíly v těchto technikách u dospělého a dětského pacienta. KPR zahajujeme u postižených, kteří jsou v bezvědomí a nedýchají. Člověk v bezvědomí nereaguje na oslovení, na zatřesení ramenem ani na bolestivý podnět (např. štípnutí do ušního lalůčku). U takového člověka obnažíme hrudník a provedeme zprůchodnění dýchacích cest, kdy tlakem na čelo a tahem za bradu provedeme záklon hlavy a otevření dutiny ústní (tím případně uvolníme zapadlý jazyk). Ústa zkontrolujeme pohledem, případná volně ležící tělesa z nich vyjmeme (zubní protéza, jídlo) nebo je vytřeme (zvratky). Poté přiložíme svou tvář k ústům postiženého, kdy bychom měli cítit vydechovaný vzduch a zároveň sledujeme pohledem zvedání a klesání hrudníku postiženého. Dech se takto vyšetřuje 10 sekund, v průběhu kterých by se měl postižený alespoň 2x nadechnout. Vyšetření dechu by nemělo trvat déle (oddálení poskytnutí vlastní první pomoci) ani kratší dobu (odlišení zachovaného dýchání od lapavých dechů). Pokud necítíme vydechovaný vzduch ani nevidíme pohyby hrudníku, jedná se o zástavu dechu. Resuscitaci zahajujeme i při lapavých deších.

Aby byla resuscitace účinná, je nutnéu dospělého pacientapostupovat tak, že jejpoložíme na záda, na tvrdou rovnou podložku, zápěstní část své dlaně zachránce položí na střed hrudníku uprostřed hrudní kosti.Zápěstní část druhé ruky zachránce přiloží na hřbet první ruky, která je položena na hrudníku pacienta. Obě ruce zachránce jsou propnuté v loktech. Zachránce se musí naklonit nad postiženého tak, aby byl svými rameny nad hrudní kostí postižené osoby. Vlastní stlačení hrudníku pacienta se provádí směrem k podložce (k páteři) do hloubky 5-6 cm, pak zachránce musí úplně uvolnit tlak na hrudník a přitom nesmí svoje ruce z hrudníku sundat. Stále hovoříme o resuscitaci dospělého člověka.

Frekvence stlačení hrudníku je 100 za minutu, ne však více jak 120.Během stlačování si může zachránce nahlas rytmicky počítat jedna, dva, tři… Po celkem třiceti stlačeních hrudníku následují dva vdechy dýchání z úst do úst.U resuscitace dospělého si tedy pamatujeme, že poměr stlačení a vdechů je 30 ku 2.

Při umělém dýchání se zachránce nadechne, přiloží svá ústa kolem úst postiženého a plynule vdechne do jeho úst. Jeden umělý vdech trvá zhruba 1 vteřinu a musí vyvolat viditelné zvednutí hrudníku. Po prvním vdechu zachránce oddálí svá ústa a nechá vydechnout pacienta. Pak následuje druhý vdech a po výdechu postiženého pokračuje zachránce v nepřímé srdeční masáži. Resuscitaci provádíme do příjezdu záchranné služby nebo ji ukončíme jen za podmínek, že u zachraňovaného dojde k prokazatelnému obnovení životních funkcí.

Stanislav Mackovík, ředitel Zdravotnické záchranné služby Libereckého kraje