Ten pak měl mnoho co společného s příchodem nyní již bývalé ředitelky Barbory Tachecí. Ivan Hoffman se v této diskuzi hodně zamýšlel nad médii jako celkem a zamyšlení to bylo vskutku hluboké. Kdo je většinový posluchač či čtenář? Na koho se cílit, abychom dosáhli nejlepší prodej reklamy? Co čtenáře potěší a co chce slyšet?

To jsou otázky, které si podle Hoffmana kladou soudobí mediální manažeři. Bohužel. Zaznělo nejen od Hoffmana, ale i od lidí, kteří se této diskuze zúčastnili. Jestli se najdou média, která se nebudou starat jen o velkou poslechovost či čtenost, to prý zatím není jasné. Mediální manažeři to zatím v plánu nejspíš nemají.

A zajímají vůbec někoho uranové doly na Ještědu?

Koho vlastně zajímají uranové doly? V tichosti, bez žádných demonstrací či odporu vyhlásilo ministerstvo životního prostředí chráněné území těžebního ložiska uranu pod obcí Kotel a okolím v rozloze deseti kilometrů čtverečních. Podle ministerských úředníků to určitě není proto, že by tam snad někdo chtěl v budoucnu těžit. To jistě ne. Jen je to prý legislativní povinnost, na kterou si po dvaceti letech od odbjevení ložiska všichni najednou vzpomněli.

Proč? No proto, že je to napsané v zákoně. Ale těžit? To ne, to je přece nesmysl. Podle mě je spíš nesmyslná argumentace úředníků. Hra na mrtvého brouka ze strany eko–ministra Bursíka také nedává moc smysl, ale co když se začne těžit, tak to stejně nebude dříve, jak za deset, patnáct let. To už přece nebude zodpovědnost těch, kteří to dnes rozhodli. A vlastně, zajímá to někoho? Ne.

Možná těch pár lidí z Kotle a okolí, kteří dřív nebo později přijdou o své domovy, nebo se alespoň budou muset smířit s tím, že žijí v oblasti dolů. Možná to bude vadit té tisícileté lípě, která v Kotli roste podle odhadů 950 let, až jí dojdou zásoby spodní vody. Ale jinak je nám to přece jedno. Žijeme teď, tak proč se starat o budoucnost. Aspoň bude za těch patnáct let zase na co nadávat…