„Ty huso jedna, nedáš si pokoj a věčně musíš chodit po nocích, pamatuj si, že to schytáš a ne málo!“ Probudila mě tato ošklivá věta. Myslím, že nejsem sama, určitě je to slyšet hodně daleko. Ve třetím patře nade mnou se manželé hádají. Mám docela strach a obavu. Jen aby se neporvali a nedopadlo to vraždou, jak ukazují ve zprávách v telce, jak se manželé vraždí. Budím manžela.

„Co blbneš, proč mě budíš?“ Vzteká se.

„Jak můžeš spát ? Ty neslyšíš, co se děje?“

„Co by se dělo, mě to nezajímá, zkrátka se manželé hádají a co je na tom? Spi a dej mi pokoj, ráno vstávám.“ „No a co když jí až moc ublíží?“

„Jak ty jsi zvědavá! To je hrozné, už jsem ti řekl, přestaň se zajímat o ně a spi!“

„Slyšíš ? Slyšel jsi tu ránu?“

„No tak se perou, a co?“ Třeba něco spadlo a ty z toho děláš hned Bůh ví co, zhasni lampu a chrápej!“

Poslechla jsem ho, ale nedá mi spát. Nechápu manžela, jak je klidný. Otočil se ke mně zády a ihned usnul. Třeba má pravdu a snažím se taky usnout. Najednou je slyšet taková rána, jako by z pistole.

„Okamžitě vstávej, dělej, asi se tu střílí, tobě je to jedno?“ Lomcuji s manželovým ramenem.

„To už není možné!“ Vykřikl a vyšel z bytu k hádajícím manželům a já za ním. Zvoní u nich. Otevřel pán Jaroš. Začal se omlouvat.

„Určitě jsme vás vzbudili že? Omlouvám se, manželka přišla později a dělala si něco k jídlu a představte si, najednou spadla vrchní část kuchyňské linky na zem. Pojďte se podívat, dávám to dohromady. Ještě štěstí, že ne na manželku.“ Můj manžel se na mě vyčítavě podíval. Vešli jsme do bytu a v kuchyni je hrůza a děs. Jeho paní sedí za stolem bledá a její pohled je vystrašený asi jako můj, co bylo v lince, teď je vše na podlaze, mouka, cukr, strouhanka a ještě spousta jiných potravin a mezi tím i rozbité sklenky. Oddechla jsem si , že se nebijí, ale za to nemůžu, ono to vypadalo jako hádka velká a ty rány. Manžel pomáhá panu Jaroši a za chvíli je vše hotovo.

„Díky moc a ještě jednou se omlouvám“. Jdeme dolů k nám spát, ale nevím, zda usneme, je totiž půl páté a manžel za chvilku půjde do práce. Můj muž nemluví, ani slovo neřekl, ale vím, co znamená ten jeho pohled. Asi jsem to přehnala s tou moji fantazií…

Autorka je spisovatelka, žije a pracuje v Mimoni.