Kam se poděla sesterská láska? Kdy lidi zapomněli, že jsme sourozenci? Jak se stalo to, že si neuvědomujeme, že jsme z jedné krve? Bohužel v dnešním světě už nevnímáme nikoho, jen SEBE! Je to velmi smutné, když jedna sestra nemá co dát dětem na talíř a druhá se topí v penězích, pomoci se chudé sestře nedostane. Nejen Romové žijí chudě, jedna známá, nebudu ji jmenovat, mi vyprávěla, jak se jí žije a bylo mi opravdu z toho na nic.

„Víte paní, po pěti letech ke mně přišla moje sestra na návštěvu s mužem, já měla radost, že ji vidím. Ona ale podle toho, co mluvila, ne. Jak to tu máte zařízené? To je hrůza, nechápu, jak takhle můžete žít..“ odmlčela se a slzy měla v očích, „.. to já mám nádherné, ségra, nové auto, vše jsem znova zařídila v bytě, já bych tak nemohla žít!“

„A co jste jí na to řekla?,“ ptám se.

„Nestačíme, byt je drahý, manžel dělá sám a jsem doma s dětmi. Máme tři, dva chodí do školy a té malé jsou dva roky, copak můžu do práce? Řeknu vám paní, máme zařízeno skromně, ale čisto a ona se chovala nadřazeně k nám a dokonce se štítila, ani kávu nevypila. Bylo mi do pláče, skutečně jako kdyby byla cizí, vždyť je moje sestra, jako malou mě hlídala, brala mě s sebou ven a krmila mě, starala se o mě, když máma nemohla, nechápu, co se to s ní stalo. Je příliš namyšlená, nosí klobouky a je samé zlato, dělá ze sebe dámu a já vám řeknu, není dáma, jenom si na ni hraje. Abych vám řekla pravdu, bolí mě to, co se děje v dnešním světě nechápu. Budu se snažit, aby moje děti, až budou dospělé, se k sobě chovaly normálně hezky, aby si pomáhaly, budu na to ostražitá. Nechci, aby se dočkaly takového chování od sestry jako já, aby nezapomněly nikdy na to, že jsou z jedné krve…

Autorka je spisovatelka, žije a pracuje v Mimoni.