Sloupek Ireny Eliášové… SESTRY
Romská spisovatelka, Irena Eliášová, nabízí zajímavý pohled menšiny na českou většinu.
Kam se poděla sesterská láska? Kdy lidi zapomněli, že jsme sourozenci? Jak se stalo to, že si neuvědomujeme, že jsme z jedné krve? Bohužel v dnešním světě už nevnímáme nikoho, jen SEBE! Je to velmi smutné, když jedna sestra nemá co dát dětem na talíř a druhá se topí v penězích, pomoci se chudé sestře nedostane. Nejen Romové žijí chudě, jedna známá, nebudu ji jmenovat, mi vyprávěla, jak se jí žije a bylo mi opravdu z toho na nic.
„Víte paní, po pěti letech ke mně přišla moje sestra na návštěvu s mužem, já měla radost, že ji vidím. Ona ale podle toho, co mluvila, ne. Jak to tu máte zařízené? To je hrůza, nechápu, jak takhle můžete žít..“ odmlčela se a slzy měla v očích, „.. to já mám nádherné, ségra, nové auto, vše jsem znova zařídila v bytě, já bych tak nemohla žít!“
„A co jste jí na to řekla?,“ ptám se.
„Nestačíme, byt je drahý, manžel dělá sám a jsem doma s dětmi. Máme tři, dva chodí do školy a té malé jsou dva roky, copak můžu do práce? Řeknu vám paní, máme zařízeno skromně, ale čisto a ona se chovala nadřazeně k nám a dokonce se štítila, ani kávu nevypila. Bylo mi do pláče, skutečně jako kdyby byla cizí, vždyť je moje sestra, jako malou mě hlídala, brala mě s sebou ven a krmila mě, starala se o mě, když máma nemohla, nechápu, co se to s ní stalo. Je příliš namyšlená, nosí klobouky a je samé zlato, dělá ze sebe dámu a já vám řeknu, není dáma, jenom si na ni hraje. Abych vám řekla pravdu, bolí mě to, co se děje v dnešním světě nechápu. Budu se snažit, aby moje děti, až budou dospělé, se k sobě chovaly normálně hezky, aby si pomáhaly, budu na to ostražitá. Nechci, aby se dočkaly takového chování od sestry jako já, aby nezapomněly nikdy na to, že jsou z jedné krve…
Autorka je spisovatelka, žije a pracuje v Mimoni.