„Babi, já jsem se už rozhodl, co budu dělat a jak mít co nejvíc peněz…“
„A copak, synáčku?“
„Jdu do politiky a budu se snažit udělat kariéru, zbytečně jsem tolik roků nestudoval! Jsem Ing. a pomalu se dostanu k dalším titulům, to mi věř!“
„Synáčku, to není sranda, být politikem…“
„Babi, takhle kecat a naslibovat jako ti poslanci a vládní pánové, to je pro mě hračka, ale točí se tam pěkné prachy, a to je důležité.“

„Synáčku můj, a taky kolik jich zavřeli za ty prachy…“
„Toho já se nebojím, takový Marek Dalík že seděl ve vězení? Kdepak! Byl jako král v hotelu a takových Topolánků je ještě ve vládě, co zmůžou všechno, babi, já ti říkám, ODS má na všechno lidi, kteří se tě zastanou a nic se neděje. Odsedím si někde v hotelu pět roků, ale prachy mi zůstanou a nemusím potom ani sáhnout na práci, co říkáš?“
„Mně se to nelíbí, synáčku, politika, to je jako ta děvka z ulice, nemůžeš ničemu věřit. A lidi nejsou hloupí, na všechno se přijde…“

„A já myslel, že budeš mít radost, jaký mám plán, a ty mi náladu zkazíš, všeho se bojíš, já vím, ty žiješ v jiné době, babi, ale dneska se žije úplně jinak, než jak jste žili vy, dneska je možnost se dostat i na nejvyšší místa, pokud máš vzdělání. Postačí k tomu pěkný úsměv, pořádný jazyk a vesele se jde nahoru. Já ti garantuji, že budu mít post, kde se rozhoduje o velkých a důležitých věcech!“

„Už mně ty tvoje řeči, synáčku, lezou krkem, radši si hleď svého a jdi makat práci jako Ing. Studoval jsi, vyděláš si taky pěkné prachy. A myslíš, že to je jen to nejdůležitější, ty prachy?“
„Jo, babi, máš pravdu, to já jen tak, chci mít hned všechno, ale to nejde, že?“
„Já věděla, že máš rozum synáčku, pomalu docílíš toho, co chceš…“

Autorka je spisovatelka, žije a pracuje v Mimoni