Sloupek Ireny Eliášové: Jen tam neskončit

Romská spisovatelka, Irena Eliášová, nabízí zajímavý pohled na život kolem nás.
Nevím, jak koho, ale často mě napadají myšlenky na stáří, hlavou mi probíhají všelijaké obrazy. Já jenom doufám, že ty moje děti mě nedají do nějakých domovů, a hlavně ne do pečovatelských služeb! Je mi moc dobře známo, jak je postaráno o staré a nemohoucí lidi! Ne každý pečovatel je dobrý a má opatrovnický talent, to znamená, že tu práci dělá nejenom pro peníze, ale taky tam hraje roli soucit k starému a nemocnému člověku.
Vím, že tato práce není lehká, člověk musí mít k tomu cit, ale já bych to, bohužel, nemohla dělat! Radši budu jíst suchý chleba, když není práce, ale toto dělat nemůžu. Nemám totiž ani takovou sílu zvedat a koupat nemocné a nesnáším pohled na trpící.
Ale jsou tací lidé, že vezmou každou práci a s úsměvem zakryjí veškeré neduhy, jen aby oblbli rodinné příslušníky, že je vše v naprostém pořádku. Plat mají a k tomu si ještě vezmou to, co najdou uschované, a rodina nic neví. „Vždyť on už ty peníze nebude potřebovat!“ si řekne a jede dál a všichni jsou spokojeni.
Člověk se po celý život honí, stará se, aby rodina a hlavně děti měly vše, a když přijde stáří a nemoc - je vše zapomenuto! Jenom se modlím k pánu Bohu, abych tak nedopadla, že bych se zprotivila mým dětem. Jen tam neskončit…
Autorka je spisovatelka, žije a pracuje v Mimoni