Nevím, jak koho, ale často mě napadají myšlenky na stáří, hlavou mi probíhají všelijaké obrazy. Já jenom doufám, že ty moje děti mě nedají do nějakých domovů, a hlavně ne do pečovatelských služeb! Je mi moc dobře známo, jak je postaráno o staré a nemohoucí lidi! Ne každý pečovatel je dobrý a má opatrovnický talent, to znamená, že tu práci dělá nejenom pro peníze, ale taky tam hraje roli soucit k starému a nemocnému člověku.

Vím, že tato práce není lehká, člověk musí mít k tomu cit, ale já bych to, bohužel, nemohla dělat! Radši budu jíst suchý chleba, když není práce, ale toto dělat nemůžu. Nemám totiž ani takovou sílu zvedat a koupat nemocné a nesnáším pohled na trpící.

Ale jsou tací lidé, že vezmou každou práci a s úsměvem zakryjí veškeré neduhy, jen aby oblbli rodinné příslušníky, že je vše v naprostém pořádku. Plat mají a k tomu si ještě vezmou to, co najdou uschované, a rodina nic neví. „Vždyť on už ty peníze nebude potřebovat!“ si řekne a jede dál a všichni jsou spokojeni.

Člověk se po celý život honí, stará se, aby rodina a hlavně děti měly vše, a když přijde stáří a nemoc - je vše zapomenuto! Jenom se modlím k pánu Bohu, abych tak nedopadla, že bych se zprotivila mým dětem. Jen tam neskončit…

Autorka je spisovatelka, žije a pracuje v Mimoni