„Tak co ,paní, odvezli vám muže?“ „No jo, ale ne nadlouho.“ Zvědavá sousedka nedá pokoj, nemám zrovna chuť se s někým bavit. „A něco vážného?“
„Dá se říct, že ano, má hodně vysoký tlak…“ „Milá paní, to snad každý z nás, a to je všechno z toho, co se děje v politice, ty darmožrouti nám nedají pokoj a nedají…“
„To asi ne, manžel chodil do práce a nechtěl být doma a odpočívat, ale vydělávat…“
„A vy se divíte? Já teda ne, důchod je malý a nevystačí člověk na všechno, já mu rozumím až moc dobře!“„To máte pravdu, ale nemoc se musí respektovat, trochu se uskromnit…“
„Na to každá nekouká, všechno je drahé, já kdyby mně děti nepomáhaly, chcípnu hlady, věřte mi!“ Ruce zkřížila na prsou, určitě tak nehladoví, je tlustá až hrůza!
„To je dobře, že vám pomůžou děti…“
„Jenom se chci zeptat, koukala jste na zprávy v televizi? To je co? Já se na nich tak zlobím, na ty co, jsou ve vládě, že mi ani nechutná jíst od nervů, ne a ne se dohodnout a prezident jim dělá jenom na vztek! To je co? Proč tam jsou? Rozhodují o ničem, jen o samých blbostech, příští volby nebudu volit, ty darmožrouty nebudu podporovat, aby se měli dobře, nic nedělají, no paní, ať se vám uzdraví manžel.“ „Díky.“ Jsem ráda, že přestala kecat, darmožrouti, to slyším prvně to slovo…

Autorka je spisovatelka, žije a pracuje v Mimoni