Nejhorší ze všeho je když musím jít na odběry k lékaři, zajisté mi dáte za pravdu, hlavně starší pacienti. Nekoukám na hodiny a teď musím doběhnout k autobusu. Jasně, je půl osmé a tu jsou plno školské děti. No nic, hlavně, že jsem to stihla. „Paní, pojďte dopředu, já vás pustím“. Nabízí mi asi osmák klučina.„Díky to nemusíš, já mám času.“ S úsměvem jsem odpověděla.

„To neva, jen pojďte.“ Řekl a nechal mě nastoupit. Hm, jaký je slušňák. Potěšilo mě to. Sedla jsem si. Konečně všichni už nastoupili a ten „slušňák“ si sedl s kamarádem za mnou. Autobus se rozjel a děti se rozpovídaly tak hlasitě, až je musel pán řidič okřiknout. Za mnou se také bavili a já natáhla uši abych, slyšela o čem se baví.

„Tak kolik si včera vydělal?“

„Dvě kila, ale ty malý parchanti taky ze šestky chtěli, těm jsem neprodal“.

„A jaké máš?“ Zeptal se jeho kámoš.

„Obyčejné, ty nejlevnější, krabička stojí osm pětek“.

Za jednu cigaretu požaduje deset korun.

#clanek|3292722

„Takže vyděláš sto dvacet kaček, ty vole, to je dobrý, kde bereš prachy?“

„Ty vole z těch, co mi dají rodiče, a potom to jenom otáčím ze kšeftu a v sobotu mě kámoši propašují na diskošku a mám prachy, chápeš?“

„Super, se máš, přesto do školy prodávat harantům cigára, není ti to blbé? Ještě něco podpálí.“

„To je byznys vole, co mně do toho? Já si vydělám, a že kouří, to ať si s nimi rodiče vyřídí, já mám prachy.“

„Hlavně, že nemáš marjánku na prodej ha, ha .“

„To mám vole, na diskošce vydělám taky, ale ty jsi moc slušný ty tomu nerozumíš ha, ha“.

„Rozumím tomu, ale nezdá se mi to, hlavně neprodávej mému bráchovi vole, to bych ti nandal, to si piš“

„Neboj, on je až moc malej…“ A ztichli. Bože, kam to spěje? Co to v té škole dnes probíhá, asi jsem už stará a nechápu, jak dnešní mladí žijí…

Autorka je spisovatelka, žije a pracuje v Mimoni.