Hromádky kostí lidského skeletu se kupí, sypou se z pootevřených dveří. Není to jednoduchá situace. Nahlédnout pod pokličku majetkoprávních vztahů mezi městem a organizacemi, které jsou vázané na městský rozpočet, je těžké pro novináře, natož pro ostatní.
Radnice bojuje s městským dluhem, jehož příčiny jsou alespoň rámcově známé snad každému, kdo je trochu při smyslech. Je to jistě vděčný politický cíl. Poněkud méně pochopitelná je strategie tohoto boje. Chceme snad platit dluhy jiných, lze ušetřit miliardu úsporou na službách občanům? Těžko.
Ušetřené peníze by bylo smysluplnější využít na šetření spojená s podezřelými obchodními případy, na kterých město evidentně prodělalo. A nebylo jich málo. Místo toho se sáhne po krku, už tak zbídačenému kulturnímu provozu v Liberci. Máme tu několik kulturních stánků, které za sebou táhnou nejasnou minulost a celé to běží pouhou setrvačností.
