Každého musí hřát u srdce, když se občané namačkají do sálu na jednání zastupitelů a vydrží tam deset hodin jen proto, že je zajímá, jak odvolávání primátora dopadne. Taková vlna popularity nadnáší nyní libereckého primátora Jana Korytáře. Do jisté míry právem, protože za ním stojí úctyhodné množství práce, kterou odvedl ještě jako opoziční zastupitel.
Byl to on, kdo neúnavně čtyři roky ukazoval prstem na nevýhodné prodeje městského majetku a na možný klientelismus. Zastával se ale také běžných občanů, a ti mu to teď, kdy mu jde v zastupitelstvu o krk, vděčně vracejí i s úroky.
Bohužel ale opojení pocitem vlastní nenahraditelnosti se může ukázat i jako past. Nejen tehdy, kdyby město přišlo kvůli průtahům o evropské peníze na opravu lázní a dostavbu bazénu. Ale také, když chce Jan Korytář v čele radnice o všem rozhodovat sám, jak byl zvyklý doposud.
Se svými partnery v koalici nezachází jako s rovnocennými partnery, a partnery pro něj nejsou ani samotní zastupitelé. To by jim na posledním zasedání neodnímal slovo a neponižoval je před přítomnými lidmi i za cenu toho, že možná porušuje zákon. Pak se nedivme, že městem zmítá politická krize, jakou dosud Liberec nezažil.
