Jak chápete, nebudu se věnovat uplynulému týdnu, ale v mé poslední rubrice se ohlédnou za životem Jana Širokého v Deníku. Pak prozradím, kam mířím a proč.

Je mi ctí, že jste četli mé řádky

Hodně lidí (já mezi ně také občas patřil) nemohlo pochopit, proč regionální noviny. Těžko si namlouvat, že za dobu mého působení (nejdříve v Libereckém dnu, následně v Libereckém deníku a posléze v Deníku), nebylo dostatek nabídek z kategorie lukrativní. Peníze jsou důležité, ale nemají duši ani podstatu.

Co pro mě tedy bylo motivací pro eskapády a hazardní kousky, kterých jste byli na těchto stránkách svědky?

Nejsou to peníze, není to  nátlak

Byli jste a jste to právě Vy, čtenáři. Jste mou prioritou. Psal jsem o místech, kde žijete, psal jsem o lidech, které znáte a víte, co jsou zač. Psal jsem někdy velmi tvrdě, jindy zas hluboce od srdce, psal jsem pro lidi z mého regionu o věcech, jak jsou.

Cílem nebyly peníze, ty se v novinařině dají vydělat mnohem lehčím způsobem. Ten navíc nenese téměř žádná rizika. Nepřináší však nic dobrého ani žurnalistice.

Vždy jsem si přál, aby lidé znali svůj region, byli na něj hrdí a bránili jej před každým, kdo by chtěl jejich hrdost i region pošlapat. To byla a stále je silnější motivace, než strach, peníze či obava o životní jistoty. Proto jsem vděčný každému z Vás, kdo jste šel a koupil si Deník. Děkuji za důvěru. Vaše důvěra mi v těžký situacích života dala sílu jít za svým a nebát se.

Kam mířím a proč?

Již pár měsíců zvažuji svůj odchod z řad Deníku. Před pár lety mi bylo 30 a já jsem si řekl, že nastal čas udělat něco, co má smysl. V novinách však vidíte víc, než by člověk chtěl.

Pamatujete na kauzu prezidenta exekutorské komory Juraje Podkonického, který sám dlužil částku v řádech milionů korun živnostníkovi z Frýdlantu?
Úroky nezaplatil a stále kouká na lidi ze svého prezidentského piedestalu.

Pamatujete na kauzu „půjčovatelů“ peněz Finpomoc? Již po pár dnech mnoho lidí přišlo o obrovské majetky. Myslíte, že se něco stalo? Ne, jen se pár věcí zpětně legalizovalo.

Pamatujete na kauzu firmy Česká zdravotní, která měla ovládnout libereckou a českolipskou nemocnici? Po mé reportáži sice firma z našeho kraje musela odejít, ale karlovarské zdravotnictví je v troskách a Ústecký kraj sází razítka na její smlouvy. Vzpomeňte na lidi z Krásné Studánky. Koho zajímalo, že byli v právu, že firmy skutečně porušovaly, co mohly.

Co myslíte, že udělá správný úředník krajského úřadu? Když firmy evidentně porušovaly svůj vlastní provozní řád, tak jim úřad „oštemploval“ řád nový, upravený podle potřeb firem. Je to pěkné, když se mohou páni podnikatelé smát lidem do obličeje…

Takto bych mohl pokračovat dál a dál. Uran, zaměstnanci, sociální ústav, atd. atp. To celé se dá zkrátit. Zklamal jsem. Zklamal jsem sebe i lidi, kteří ve mne hledali často poslední šanci. Všem lidem se omlouvám. Sám jsem tomu nemohl uvěřit.

Jsem unavený a chci s tím něco udělat. Už jsem mnohokrát rozkryl kauzy, kde lítaly miliony či miliardy a nechci se dál jen smutně dívat, jak tito lidé moc dobře vědí, že stačí jen chvilku počkat, než mediální bouře odezní. Vždyť vše jde pak v tichosti vyřešit.

Někdy je potřeba vzdát se všeho

Přijdou v lidském životě chvíle, kdy víte, že krok, který za sekundu uděláte, může být krokem do propasti. Můj krok takovým je. Rozhodl jsem se, že opustím stálé místo s pravidelným platem. Velice mě potěšilo, že jsem obratem dostal několik nabídek práce. Z výše uvedeného chápete, že to není řešení.

Slibovaný závěr

Jako hlavní cíl jsem si nyní dal, že budu pracovat pro občanské sdružení Hospic pro Liberec. Jak už jsem několikrát napsal, to je myšlenka, která si to skutečně zaslouží. Konečně tak snad udělám v životě něco, co bude mít hmatatelný a dobrý konec.

S mým vydavatelem jsem se korektně dohodl, že i nadále mu budu poskytovat své články formou externí spolupráce. Toliko na vysvětlení, proč mé jméno uvidíte nejen v Deníku, ale i jinde.

Jak se však říká, do třetice všeho dobrého. Od příštího pondělí začne vycházet internetový týdeník, který bude zdarma distribuovaný pomocí e–mailu. Tento projekt je určen na podporu sdružení Hospic pro Liberec. Budu tím mít víc času na psaní i na práci pro hospic. S prvním číslem vyjde také první Týden očima Jana Širokého. Více najdete na www.hospicliberec.cz.

Nezbývá, než Vám poděkovat za krásná léta zde v Deníku a popřát si vzájemně mnoho štěstí. Společně doufejme, že bude více dobrých konců, než těch špatných.