Přichází primátor s chotí

Velkou změnu se rozhodl udělat primátor krajského města pod Ještědem. Vážený pane primátore Jiří Kittnere, vážená paní tisková mluvčí Alexandro Bednárková, vážení novomanželé. Na mediálním kolbišti jste se již mnohokrát utkali, ale nikdy nebyla naše diskuze prosta respektu k argumentům druhého.

Očima Jana Širokého jste oba osobnosti, kterých není v Liberci mnoho. Dovoluji si Vám (v řadě s dalšími gratulanty) popřát dostatek času na život soukromý a mnoho sil a trpělivosti pro život veřejný.

Také společnost čeká velká změna

O hospici jsem psal již mnohokrát. Jakkoliv je těžké přijmout myšlenku, že lidé mladí i staří musí v konci svého života vyhledat místo bezbolestné a smířené smrti, je znakem vyspělé společnosti na tento fakt reflektovat. Několik tisíc Liberečanů, kteří mluvili ve čtvrtek se zdravotníky o hospici, je jasný důkaz, že společnost chce jít dál. Děkuji za rozhodnutí k této změně vám všem, kteří umíte životu hledět zpříma do očí.

Hospic je po dlouhé době idea, kterou vnímám prostou politiky, intrikaření, záludnosti či nevraživosti. Věřím, že nastal čas pro změnu, a také Liberecký kraj jako předposlední vyjde vstříc lidskosti. Prostá lidskost nám zakazuje pomoc umírajícím odmítnout.

I Benešovo náměstí potkala změna

Dřevění Vrabci roztáhli svá křídla a uvolnili místo pro změnu. Snad tušili katastrofu, která se na nejdůležitější náměstí řítí a zavčasu vyklidili pozice, by se nestaly vězni skleněné krychle.

Některé změny jsou k lepšímu, jiné naopak. Vždy záleží na úhlu pohledu. Jistě se najde mnoho lidí, kteří oněmí úžasem při pohledu na umělcovo ztvárnění něčeho, něčeho… něčeho uměleckého.

Ano, i já jsem byl jedním z těch, kdo ztratil řeč při pohledu na akvárko, zpola seschlé stromky a ledabyle propletené zářivky. Co naplat. Zřejmě nikdy v sobě nenajdu to nadšení pro modernu. Stárnu. Jen si tak říkám, jestli on si z nás umělec nedělá tak trochu srandu. Vždyť nebylo by to poprvé, kdy člověk obdařený talentem zkouší dav bez talentu, jak dlouho lze nosit císařovy nové šaty.

Chtěl bych touto cestou jen požádat. Bude–li další „socha“ o poznání odpornější, ponechte prosím tento kout Liberce bez umění. Stresu a hněvu si lidé v tomto městě užijí i bez škodolibých kousků bohémů hodně.

Změna uvnitř krychle

Nedá mi to. Když jsem četl, že autor zátiší „Akvárko, stromek a zářivka“ sám netuší, jaký osud čeká jehličnan uzavřený ve skleněné krychli… bla, bla, bla… mikroklima… atd. Pokusil bych si touto cestou autorovi nastínit možnou variantu výsledku bádání: Započnou hnilobné procesy, bude to hnusné, hnusnější a možná časem i nejhnusnější a části zářivek zkorodují vlivem vlhka.

Za sebe a Liberec skutečně „děkuji“.