Původně jsem chtěl psát o něčem úplně jiném, ale úmrtí Miloše Formana mé plány zcela překopalo. Jen stěží bych hledal někoho, jehož život a dílo bylo pro mě tak inspirativní. A soudě podle záplavy reakcí z celého světa jsem zdaleka nebyl sám. Když jsem si je během sobotního večera pročítal, velice rychle mně došlo, že nebudu mít o čem psát. Všechno, co jsem chtěl napsat, už napsali jiní a mnohem lépe. Dokonce i spousta mých známých, do kterých bych to teda nikdy neřek…

Tak a co teď? Když už jsem se pomalu, ale jistě chystal napsat šéfredaktorovi, že tentokrát to vypustíme, vzpomněl jsem si na naprosto geniální knížku Prkýnka na maso jsme uřízli, která mapuje český skateboarding před rokem 1990. V ní se mimo jiné dozvíte, že vůbec první skateboardy u nás měla dvojčata Formanova. “Prkna jsme si s Matějem přivezli v roce 1976, když byl táta v Americe nominovanej na Oscara za Kukačky,” vzpomíná v knize Petr Forman. “Předtím nás tam nechtěli pouštět, tak zas napsal nějakýmu ministrovi a oni řekli dobře, ale jenom kluci s dědou. Nám bylo tenkrát dvanáct. Pustili nás na deset dní, a kdyby se dohledal ten den, kdy bylo to předání cen, tak se zjistí přesně, kdy jsme měli prvního skejta.

Úplně přesně vim, jak někdo tátovi říká na večeři: ‘Hele, už jsi jim koupil skejta?’ A on: ‘Né, co to je?’ ‘To je takový to prkýnko, to tady šíleně letí, všichni to kupujou, kluci na tom jezděj po ulici.’ Měl kolem tý ceremonie strašnejch starostí, tak se o nás vždycky někdo celej den staral. Řek: ‘Běžte a kupte jim to.’ Si pamatuju, jak přinesli takový dva skejty, jeden žlutej a druhej fialovej, až skoro růžovej. Takový plastový rybky, úplná klasika. Jako se to teď vrací do módy. No, a my jsme už nevydrželi nikdy a nikde v klidu… ani na večeři. Hned nás to chytlo. Tejden nato jsme s tím přijeli do Čech. Do tý doby jsem na tom v Praze nikoho neviděl.” Miloš Forman (18. 2. 1932 13. 4. 2018).

Autor je bloger na jizersketicho.cz