V souvislosti s druhou aférou jsem vyslechla nejeden komentář. V pondělí se k ní vyslovil i profesor Tomáš Halík. Zaujala mě jeho pasáž o studentech. Zmiňoval, s jakou nevolí sleduje nejmladší dospělá generace politický vývoj u nás. Na stejné téma vzápětí promluvil i prezident Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Míl.
Jako ekonom suše vypočítal, že se z českého korupčního prostředí stahují nejen velké, střední firmy, a dokonce už i malé firmy, ale hlavně že ani schopní absolventi vysokých škol nehodlají žít a pracovat tam, kde se jim to zdá s morálkou na štíru. Mladí mají zkrátka už dost toho, co starší generace často odbývá odevzdaným mávnutím ruky a řečmi o politické špíně, kterou stejně nelze měnit. Vzpomněla jsem si na slova obou pánů ráno, když jsem narazila na skupinky studentů liberecké Technické univerzity na Soukenném a Šaldově náměstí.
Zvali na demonstraci proti korupci. Urazila jsem je dotazem, zda pracují pro radnici. „Proboha, jsme tu jako dobrovolníci. Copak se tady dá žít? Co se tu pro lidi dělá? Nesmyslné obchoďáky, několik děr a hlavně spousta dluhů. Musíme se proti tomu už postavit,“ vyjádřili názor. Našim politikům by možná neškodilo, kdyby si občas připomněli slavnou větu z kultovního filmu Hoří, má panenko. „Lidi nejsou blbí!“ Ti mladí obzvlášť ne. Alespoň někteří. Možná by si tohle heslo mohli nechat vytesat do poslaneckých či zastupitelských lavic. Třeba v rámci nějaké té veřejné zakázky.
