Vždy jsem se domníval (asi naivně), že v zájmu každého demokratického soudnictví je vyslechnout takový počet svědků, kteří mohou do případu přinést nová svědectví nebo potvrdit svědectví stávající, aby soud mohl rozhodovat o vině či nevině na základě dostatečného množství informací.

Připadá mi, že v tomto případě není o tato svědectví zájem, protože jak jinak si mám vysvětlit, že je odmítána výpověď tří svědků, kteří jsou schopni dokázat Vondruškovi v přímé konfrontaci z očí do očí na konkrétních případech jeho sadistické metody vůči nim. A museli by vypovídat pravdivě ,protože jinak by jim jako svědkům hrozilo trestní stíhání za křivé svědectví na rozdíl od obžalovaného, který může lhát naprosto beztrestně!

Jedním z těchto klíčových svědků je např. Vladimír Hučín, který nejen že je schopen potvrdit svoje dřívější výpovědi, ale i vyvracet Vondruškovi konkrétně a jednotlivě jeho lži. Proto mě velice překvapilo následující vyjádření soudce- cituji: „Nemyslím si, že by tito lidé měli co říct k tomuto případu. Jinak už by byli dávno vyslechnuti a u soudu by vystoupili.”

Hučín však již vyslechnut byl, a to dokonce několikrát na etapy. Celkem výslech trval přes osm!!! hodin. A u soudu nevystoupil. Ani nemohl. Nebyl totiž vůbec jako svědek pozván! Takže se obávám, aby soud neskončil pro soudruha JUDr. Josefa Vondrušku (titul JUDr. získal na VŠ SNB) osvobozujícím verdiktem s odůvoděním „Pro nedostatek důkazů”.

Jaroslav Schnirch