Před necelými dvěma roky vypukl požár v areálu Severochemy. Dozvěděl jsem se o tom po telefonu, byl jsem totiž mimo Liberec na reportáži. Když mi kolegové z redakce volali, vycítil jsem z jejich hlasu, že se jedná o něco velkého. Následoval shon a lehká panika. Všichni vyráželi na místo, aby zjistili, co se děje. Severochema, jak název napovídá, pracuje s chemikáliemi a vyrábí kosmetiku, čistící prostředky nebo speciální technické kapaliny. Když z takové „chemičky“ šlehají plameny a kouř, který je vidět desítky kilometrů daleko, jsou v pozoru úplně všichni.
close
info
Zdroj: Deník / Petr Vodseďálek
zoom_in
Černý dým byl koneckonců vidět nad celým Libercem. Hořel sklad hořlavých kapalin a byl vyhlášen třetí stupeň nebezpečí. Na místě zasahovalo více než 120 hasičů, přítomna byla i státní a městská policie. Otázka, kterou měli všichni na rtech, zněla: co požár způsobilo? Na odpověď jsme si museli počkat skoro dva roky.„Veškeré znalecké posudky i odborná vyjádření potvrdily stanovenou hypotézu. Tedy že požár vznikl v souvislosti s protiprávní činností jednoho ze zaměstnanců, který si chtěl nezákonně odčerpat chemikálii.
Přitom ale došlo vlivem neodborné manipulace k elektrostatickému výboji a následnému rozsáhlému požáru,“ seznámila veřejnost minulý týden s výsledky vyšetřovaná policejní mluvčí Vladimíra Šrýtrová. Zaměstnanec firmy si chtěl přilepšit a přitom způsobil škodu za 30 milionů. Nyní mu hrozí vězení a pravděpodobně po něm budou škodu i ušlé zisky vymáhat. Je to výjimečný případ, který ale ukazuje na všeobecnou a za minulého režimu široce akceptovatelnou věc: totiž fakt, že „brát“ z firemního se může, firmu to nebolí, mně to pomůže a vlastně to není krádež. Tento předpoklad je ale beze sporu špatný a v současnosti neomluvitelný.
A zatímco ve filmu se smějeme vynalézavosti zlodějů při pašování ukradených věcí přes vrátnici, vzpomeňme třeba na vlajkonoše z Co je doma to se počítá, pánové, v realitě to končí většinou ve vězení.
