Na výbuchy jsou horníci zvyklí, dochází k nim poměrně často, v prosinci 2010 se otřásla poblíž města země o síle 5 stupňů Richterovy stupnice a o sedm let později zase. Jenže výbuch z minulého týdne byl největším a nejsilnějším v historii a pod zemí uvěznil 32 horníků. Takže zatímco v Čechách jsme zemětřesení brali jako kuriozitu a náš omezený zájem se soustředil pouze na dočasné chvění, v Polsku šlo o život, při posledním incidentu v dolu Rudna přišlo o život osm lidí. Záchrana horníků trvala přesně 24 hodin.

Sedm zraněných záchranáři odvezli do nemocnice hned, dalších 14 záchranářské týmy hledaly pod zemí. 10 hodin po výbuchy oznámila na twitteru firma provozující důl, že už se pohřešuje „jen“ jeden horník. Na záchranu si ale musel počkat dalších 14 hodin. Mezitím ho média identifikovala jako Marka Tobińského. Jeho záchranu sledovali lidé na sociálních sítích, v televizi i rádiu. Do dolu v Rudné dorazil polský premiér Mateusz Morawiecki, který vyjádřil podporu a poděkování záchranářům, a dodal naději rodině horníka, který stále zůstával pod zemí.

Když se ho konečně podařilo dostat zdravého ven, stala se z něj celebrita. Reakce firmy i politiků byla okamžitá a efektivní. Stejně jako při nedávném výbuchu na Karvinsku. Utěšovali rodinné příslušníky a podporovali záchranáře. Lidé po celém Polsku neštěstí prožívali, jako kdyby byl pod zemí někdo z jejich příbuzných. Češi ani nehlesli. Přitom jsou to naši sousedi a výbuch byl velice blízko hranic. Asi by nebylo na škodu vyjádřit jim také podporu a soucit. Podle všemožných průzkumů totiž patříme k nejoblíbenějším národům v Polsku. A ten titul bychom si měli zasloužit. Jinde ho jen stěží získáme.