Poslanci minulý týden konečně hlasovali o návrhu, který by umožnil gayům a lesbám uzavírat manželství. Po několika letech, co dokument ležel ve sněmovně, o něm hlasovali a poslali ho do druhého čtení.

Všechny „duhové“ rodiny, kterým by schválení manželství pro všechny, ulehčilo život a leckdy legalizovalo jejich rodinný status, jásaly. Radost jim ale zkazilo hned několik věcí, které s hlasováním souvisely. První byla diskuze poslanců, která nebyla věcná, empatická ani férová.

Stokrát vyvrácené argumenty proti uzákonění stejnopohlavního manželství se opět vrátily na scénu a do mediálního prostoru. Museli jsme si vyslechnout, jak zvrácení lidé jsme a jak moc ohrožujeme společnost a tradiční rodinu. Přitom právě manželství pro všechny směřuje k tomu, aby tu tzv. tradiční rodinu, ať už to znamená cokoli, mohly zakládat i gay a lesbické páry.

Druhým důvodem, proč vlastně nebylo co slavit, je fakt, že se za současné vlády schválení manželství pro všechny s největší pravděpodobností nedočkáme. Legislativní proces je dlouhý a volby jsou příliš brzy. Strašákem také zůstává opoziční návrh na uzákonění manželství jako svazku muže a ženy.

Šanci všem gayům a lesbám, kteří chtějí do manželství vstoupit, tak dávají předvolební průzkumy. Ty aktuálně favorizují strany, které veřejně deklarují, že manželství pro všechny podporují.