Soud rozhodl: vraťte majetek rodu Des Fours Walderode. Jak se zdá, potomkům šlechtického rodu se v Česku po skoro třiceti letech tahanic blýsklo na lepší časy. Ale nejenom jim, ale třeba i zámku Hrubý Rohozec. Stát do jeho oprav logicky nevkládal tolik, aby byl ve stavu třeba jako zámek Sychrov. Pravda, Hrubý Rohozec očividně nechátrá, ale stát už třeba nechce vložit peníze do nákladné sanace praskající skály pod zámkem.

Jan Sedlák.Soudy trvaly sedmadvacet let. To je docela veliký úsek v životě člověka, byť by se dožil bájné stovky. Paní Johanně Kammerlanderové jde o majetek, bylo by naivní, kdyby si někdo myslel cokoli jiného. V další řadě jde ale o očištění jména jejího manžela Karla Friedricha Des Fours Walderode. Ten zemřel v roce 2000 ve Vídni, aniž se dozvěděl, jak bude s majetkem, který mu byl zadržen na základě Benešových dekretů, naloženo.

Jak je již beze sporu doloženo, Des Fours nebyl kolaborant s nacisty, naopak, po celou dobu 2. světové války věřil v ideály takzvané první republiky. V roce 1947 mu navíc státní orgány vrátili české občanství. O necelý rok později však došlo ke komunistickému puči a pro lidi jako Des Fours bylo „hotovo“. Smutné je, že ani návrat demokracie nedokázal napravit staré křivdy.

Soudy trvaly prostě strašně moc dlouho. Rozsudek mohl padnout již před více než čtvrt stoletím a dnes by bylo vše vyřešené ke všeobecné shodě. Takhle cítí pachuť nejen dědička, ale třeba i vedení města Turnov, které se zřejmě bude muset vypořádat za pozemky, které patří pod rozsudek a na nichž vyrostla třeba průmyslová zóna Vesecko. Proto zkouší poslední možnost a dovolává se k Nejvyššímu soudu.

To ovšem nemá odkladný účinek. Semilský soud čeká ještě projednávání vrácení jednotlivých majetků a pozemků. Těch je na čtrnáct set, ponejvíce právě ve správním území Turnov. Jen aby netrvalo dobrání se konce seznamu dalších sedmadvacet let. To by znamenalo jen další rozčarování a prohloubení nedůvěry v instituci soudu.