Copak zelený, to ještě pohledem ano, v noci i rozzářený novým osvětlením, v noci i tak temný a možno říci i nebezpečný. Park přitom býval opravdovým relaxačním místem pro Jablonečany. Když se v roce 1893 otevíral, převážně německé obyvatelstvo vědělo, že je jejich. Protože vznikl z iniciativy obyvatel, konkrétně z iniciativy jistého okrašlovacího spolku.

Tak jako s mnohými objekty ve městě a okolí se stavem parku zamával konec 2. světové války. Svoboda s sebou přinesla i ničení všeho, co jen vzdáleně připomínalo Němce. Co na tom, že v posledních letech prošel park velkými úpravami, co na tom, že zde instalovali nové veřejné osvětlení? Nedaleká ubytovna, panelové domy, dvě večerky, temná zákoutí u objektu bývalých Městských lázní, to vše přitahuje nekalé živly, jakkoli je toto slovní spojení zprofanované.

Tyršův park v Jablonci nad Nisou.
Policisté hledají svědky rvačky nedaleko konečné tramvaje v Jablonci

Co s tím, když nepomáhá zvýšený počet hlídek městských strážníků, když asistenti prevence kriminality skončí své obchůzky ve čtyři odpoledne, když tím pádem ani nefunguje městská vyhláška o zákazu pití alkoholu v parku? Nebylo by krásné, kdyby se v parku zase scházely zamilované dvojice, korzovaly rodiny s dětmi a odpočívali senioři? Taková vize ale zřejmě vzala za těch více než sto dvacet let od otevření parku za své. Nebo ne?

Řešením by mohlo být posílení městského kamerového systému v parku ne o jednu, jak slibuje městská policie, ale alespoň o tři kamery. Aby dohlédly i do těch nejtemnějších částí parku, který se již dlouhá léta „pyšní“ titulem jednoho z nejvíce rizikových míst města. Pomohlo by i zvýšení počtu společenských akcí, tak jako před sto lety. Jinak bude Tyršův park, byť s chodníčky, altánem a dětskými hřišti, za chvíli nazýván Sherwoodským lesem.