Příběh se točí kolem tajemné Lesní vily, která se stala němým svědkem přelomových historických okamžiků. Lidské osudy propojené napříč desetiletími se skládají do mozaiky, v níž každý kamínek má své pevné místo a vytváří obraz postihující období od počátku 20. století po současnost. Knihu napsal Miroslav Stuchlý, který působí ve spolku Liberecký autorský kruh.

close Waldvilla info Zdroj: archiv zoom_in Waldvilla A proč na pultech knihkupectví sáhnout zrovna po této knize? Minimálně už jen kvůli tomu, že Waldvilla doposud stojí a lze ji spatřit po cestě na Libereckou výšinu. Už na první pohled vypadá opředená tajemstvím a její historie sama o sobě je pohnutá. Nechal si ji postavit jako své letní sídlo baron Heinrich Liebieg. Ještě za svého života vilu odkázal svým opatrovnicím. V roce 1920 připadla městu, které ji darovalo nemocenské pokladně. Ta v ní zřídila zotavovnu, která zde byla až do roku 1935.

Za druhé světové války zde sídlilo župní školící středisko NSDAP a od roku 1945 Wolkerovo plicní sanatorium. V 60. letech se z vily stala dětská psychiatrie až do roku 1993. A právě v roce 1966 došlo v okolí vily k vraždě. Třiačtyřicetiletou zdravotní sestru, která v sanatoriu pracovala a žila, v lese ubodal neznámý pachatel.

Samotný román představuje svým rozsahem příjemnou a čtivou odpolední „jednohubku“. Osobně mě zaujalo rozhodnutí autora rozdělit knihu do jednotlivých epizod, které jsou od sebe odděleny různě dlouhými časovými skoky. Dalším plusem je to, že kniha vzbudí ve čtenáři po přečtení dozvědět se ještě více o historii Lesní vily.