Toto sdružení vzniklo hlavně z iniciativy zdravotních sester, které se při své práci denně setkávaly s realitou péče o terminálně nemocné a jejich blízké. Za předsedkyni hospicového sdružení jsme si tehdy zvolili kolegyni z nemocnice a propagátorku hospicové myšlenky, zdravotní sestru Halinu Doležalovou. A byla to dobrá volba, protože naše předsedkyně práci ve sdružení nezištně věnovala veškerý svůj volný čas a navíc dokázala hospicovou myšlenkou „nakazit" další a další. Ve spolupráci s redaktorem Janem Širokým a Libereckým deníkem začala výrazná mediální kampaň věnovaná potřebnosti vzniku hospice. Ta přitáhla zvýšenou pozornost politiků, kteří si tématu hospice všimli hlavně před volbami do krajského zastupitelstva v roce 2008, a tak se hospic dostal do volebních programů všech kandidujících stran.

Po volbách začalo naše sdružení pracovat na konceptu paliativní péče pro Liberecký kraj pro období 2009 - 2012. V té době jsme už měli informace z jiných hospiců v ČR, že nejtěžší je získat finance na provoz hospice, a proto by bylo vhodné, aby se na financování závazně podílely města a obce celého kraje. Tím by byla garantována finanční jistota. Dalším úkolem sdružení bylo neustále zdůrazňovat zodpovědným politikům, že hospic je v poskytování paliativní péče jen třešničkou na dortu. Péče o umírající musí být dostupná v domácím prostředí, v nemocnicích i v ústavech sociální péče. V květnu 2009 občanské sdružení koncept rozvoje paliativní péče v Libereckém kraji zpracovalo a předložilo krajské radě a zastupitelům. Koncept byl schválen, ale peníze z krajského rozpočtu na rozvoj paliativní péče byly rozděleny až v roce 2010. Přesto, díky sponzorům probíhala pravidelná osvěta zdravotníků i laické veřejnosti formou prezentací, přednášek a besed. Také byla založena tradice každoročních hudebních koncertů pro hospic. První koncert se uskutečnil na Dušičky 2. 11. 2008 a zaznělo Mozartovo Requiem.

Proč to vlastně píšu? Protože pomalu končí rok 2012 a rekapituluji, co se z vypracovaného konceptu podařilo zrealizovat. Vznikla a tři roky funguje domácí hospicová péče svaté Zdislavy, ve čtyřech nemocnicích jsou dostupné paliativní pokoje, město Liberec darovalo pro hospic budovu a v listopadu byla Krajem představena jeho vizualizace. A já si vzpomínám, jak jsme v červnu roku 2008 měli první setkání nadšených členů nově vzniklého sdružení pro Hospic v Libereckém kraji a naší nejsilnější vizí bylo „něco" pro hospic udělat. Co to „něco" vlastně bylo?

Vytvořili jsme široký prostor pro spolupráci lidí, kteří jsou myšlenkou hospicové péče osobně i profesně osloveni. Na základě silné občanské iniciativy začali o rozvoj hospicové péče usilovat i zvolení politici a pro vznik hospice postupně vytvářeli konkrétní kroky a podmínky. Základem všeho lidského snažení ve společnosti vždy byla a bude idea, vize, kterou je potřeba jasně formulovat a uvést v život a to se, myslím, sdružení Hospic pro Liberecký kraj podařilo. Jen je škoda, že podobnou iniciativu nevyslyšeli politici už dříve, protože třeba sdružení usilující o hospic v Jablonci n. Nisou tady bylo už před rokem 2004.

Chtěla bych touto cestou poděkovat všem zakládajícím členům občanského sdružení Hospic pro Liberecký kraj, všem řadovým členům a členkám, všem sponzorům, všem novinářům o hospici píšícím, všem příznivcům a lidem pro hospic pracujícím a také všem politikům, kteří k občanským iniciativám nejsou hluší a dokáží je ocenit a rozvinout. Bez lidí aktivních, bez lidí, kteří chtějí změnu k lepšímu nejen pro sebe, nemůže žádná lidská společnost existovat.

Hana Máchalová, zdravotní sestra, členka sdružení Hospic pro Liberecký kraj