Doslova mě „zaujal“ pohled na buldozer, který s medvědím citem, adekvátním vlastní váze, likvidoval archeologické naleziště v Kostelní ulici. Byl to smutný pohled, při kterém jsem si vybavil můj rozhovor s archeologem Petrem Brestovanským. Přišlo mi trochu líto toho dění, když jsem si vzpoměl, jak vyprávěl, že naleziště v Kostelní ulici je jedním ze dvou posledních míst v Liberci, která mohou vydat svědectví o středověku i sedmnáctém století a zároveň je to místo, kde lze najít a oprášit stopu staletí dávno minulých.

Co mě zaujalo a zabolelo, když jsem šel stejným místem o pár hodin později. V té době již dělníci věděli, že se nacházejí v místě archeologických nálezů. Co dělal mnohatunový bagr?

Jezdil přesně tam, kde historii již nebránily ani dlažební kostky. Vzhledem k etickému kodexu Deníku nelze doslovně citovat, jak se bagrista vyjadřoval k faktu, že půda pod bagrem mu přišla velmi měkká. Bodejť by nebyla měkká, když dělal právě otočku v místech, kde jsou středověké hroby. To se to pak hold malinko propadá.

Možná křupající staré kosti v Kostelní ulici či právě v prach se měnící artefakty naší minulosti jsou na překážku. Nevím, kam směřuje město, které postrádá elementární respekt ke své minulosti. Díky, TSML! Co třeba zbourat Valdštejnké domky?