Důležité je podotknout, že celé tohle těhotenství by vůbec neproběhlo tak hladce a pokojně, nebýt paní doktorky, co se o Dítě stará a sleduje ho. Přišel čas, kdy ji už musím navštěvovat každý týden, a když mi teď oznámila, že to vážně nějak rychle uteklo, a podivila se, v jak moc pokročilém stádiu těhotenství už vlastně jsem, zacítila jsem, že jde do tuhého. Prošvihla jsem včasný termín přihlášení se do porodnice. Takže jestli se nestihnu přihlásit, než začne nutkání Dítěte vylézt na světlo boží, nepustí mě do areálu nemocnice a budu muset rodit na chodníku? Doufám, že to takhle nedopadne. Pán, kterého je Dítě napůl, se doma moc nezdržuje. Když mám slabou chvilku, říkám si, proč by se taky zdržoval, když má doma někoho, kdo je značně odulý a ještě k tomu v posledním tažení. Ale ve většině případů si říkám, že má prostě hodně práce. Určitě to tak je! Jo, a taky mi v týdnu oznámil, že by přece jenom zkusil být u porodu.

Řekla jsem mu, ať se tím nenervuje, že na tom rozhodně netrvám. Trochu se bojím, že by omdlel a o mě by se nikdo nezajímal. Ale byla bych samozřejmě šťastná, kdybych mohla u porodu drtit zrovna jeho ruku, protože co si budeme nalhávat, maminka nebo sestra za to nemůžou. Tak uvidíme. Mám intenzivní pocit, že bych už měla učinit nějakou přípravu. Včera jsem namluvila mámě, že už mám zabalenou tašku do porodnice. Z fleku jsem vyjmenovala, co všechno v ní mám. Měla radost. Tak nevím, když mě se tak těžko všechno dělá, jen to mluvení je bezbolestné. To je možná další důvod, proč se pán, kterého je Dítě napůl, zdržuje mimo domov. To je snad nejhorší varianta na světě, mít doma holku, která je objemnější, ne příliš hezká a ještě k tomu jenom mluví. Až bude Dítě na světě, dám se do kupy, slibuju.

Autorka je herečka, žije a pracuje v Liberci.