Aha. Už je to tady. Ještě před pár měsíci jsem si dělala legraci z mimi bazarů a kdo teď tráví většinu volného času právě tam? Tak pravdou je, že ještě pořád toho volného času není tolik, ale ještě před nedávnem jsem si říkala panebože, co budu dělat, až přestanu pracovat a upřímně, už se na to začínám těšit. Budu si moct v klidu prohlížet bazary s kočárky a jinými blbostmi a budu mít nohy nahoře a nebudu funět nikomu do uší. Nikdo mi nic neříká, ale myslím, že má schopnost fungovat a být svému okolí nápomocná není už nic moc. Nejčastější věta, kterou poslední dobou slýchám od pána, kterého je Dítě napůl, zní: CO FUNÍŠ? Já nefuním, odpovídám, jen prostě normálně hlasitěji dýchám. Chtěla bych, aby mi někdo, kdykoli si řeknu, masíroval nohy a záda. Udělala bych pro to cokoli. Ano, to je můj jediný upřímný zájem. Aby mě pořád někdo masíroval. Tak to bychom měli přání ženy v osmém měsíci. Ale, jinak se neděje nic, co by naznačovalo, že do naší domácnosti přibude další lidský jedinec. Dnes možná koupíme první věc pro Dítě, a to postýlku. Ale nic si nemaluju. Možná to nevyjde a ráda bych předešla zbytečným hysteriím. Však na to máme ještě necelé dva měsíce a celý červen už budu na mateřský, takže času dost. Jo a Dítě je zdravý. Na posledním ultrazvuku vypadalo, že má místo ruky hák. Tak alespoň bude moct mámě pomáhat na zahradě a bude ho chtít častěji hlídat, říkala jsem si. Jinak vypadalo velmi oduševněle a pevně věřím, že v druhé ruce, kterou mělo schovanou, svíralo malinkaté vydání Nietzscheho. Dítě bude intelektuálního typu a bude přímo zbožňovat klidný čas trávený o samotě, ve své malinkaté knihovně. Ještě pořád mě hodně moc baví představovat si, jaká to všechno bude absolutní pohoda. A víte, co si myslím? Když tomu budu věřit, opravdu to tak bude.

Autorka je herečka, žije a pracuje v Liberci