Tak Dítěti se jen lehce dodělají plíce a bude hotové. Teoreticky bych ho už mohla vyvrhnout, ale snad to ještě chvilku počká. Zase jsem přišla na novou zábavu. A tou zábavou je nakupování. Dobře, abychom si nelhali do kapsy. Staronová zábava. Samozřejmě nakupování dobře znám a vždycky mi bylo hodně blízké. Teď je to ovšem jediná věc, která mě činí doopravdy šťastnou. Nebudu vám ani dopodrobna líčit, co jsem si během týdne zvládla nakoupit. Důležité je, že mě to uklidňovalo. Doufám, že mám to nejhorší za sebou. Jsem si jistá, že tím zaháním všehovšudy tři základní problémy. Za prvé můj fyzický stav, který mě už ovšem netrápí zdaleka tak, jak mě trápil. Za druhé, že jsem načerpala pocitu, že si už nikdy nic nekoupím, až se Dítě narodí. A za třetí, zaháním tím nesmyslným nakupováním strach a paniku, která se chtě nechtě dostavuje. Všechno to vypadá tak nevinně, ale Dítě je velká neznámá. Velká neznámá hrozba pro celé okolí. Když se nám ho nepodaří s pánem, kterého je Dítě napůl, dobře vychovat. Doufám, že pán, kterého je Dítě napůl, na to nabere dostatečnou energii z těch večírků, které dnes a denně podstupuje. Ať si užívá, dokud může, říkáte si. Proč mám ale čím dál tím větší pocit, že jemu to neskončí? Bude snad dojit a přebalovat plíny? Proč matce skončí všechno najednou? A otci nic, ani postupně? Nevadí, nebudu zatrpklá. Zažiju porod, bude mi zarůstat bůhví jak dlouho, povadnou mi prsa a vyplandá se mi břicho. Takových prima zážitků. A ještě jedna důležitá věc, na kterou jsem přišla. Jde o to, že lidi bez dětí považují těhotné za zátěž bez ohledu na to, jak moc je budoucí matka posedlá svým stavem. Jedna má známá mi tuhle řekla, že fakt miluje to, když těhotný říkají "Uvidíme, já to neřeším."atd. To fakt miluju, s pohrdavým přikrčeným obočím, se dá říct na všechno.