Na jeho okrajích vyrůstají přepychové paláce zbohatlíků a ve městě nám bohatý sponzor možná natře lavičky. Pořád tu pracuje neziskovka, co město stojí miliony, která prý zdarma dováží (už dlouho nic nedovezla) ,,umělecké" sochy. Příkladem je zlatá lavička u kina Lípa. Na takové nákupy by snad stačila městská komise. Když zdarma… Šetříme s vodou do vodotrysku, a tady je možno ušetřit i více.

Byl jsem v dětském koutku a bylo mi těch dětí líto. Připadal jsem jako někde na vsi před dvaceti lety, kam přijela obstarožní pouť. Páni, to je skanzen!

Co bylo zašlé před půl stoletím, to ještě stojí, horší je to s trojkolkami. Ty nám asi poslali už hodně ojeté z Afriky v rámci pomoci rozvoje středoevropským zemím. A za vše se tu platí. Vstup, každá koloběžka, sto let nenatřený vláček, ruské kolo… Plať! Zvonil jsi klíči u radnice? Všechno něco stojí. Kroužky, dětský tábor, proč ne za dětský skanzen na konečné tramvaje v Liberci? Tohle má být dětský koutek? Dražší mají zbohatlíci kolem svých vil ploty.

Jak to bude vypadat po tom, co z Prahy dorazí spravedlnost i do Liberce? To potkáme známé politiky s oranžovými vestičkami „Pracuji pro město Liberec s láskou a chutí" třeba i v dětském koutku na konečné tramvají. Jak symbolické!

Na konečné slibné kariéry natírají vláček, koloběžky a šetří, aby barvu nevybryndali, neboť šetřit se musí, jak to říkal i starý Komenský: ,,Šetřit se dá i z mála, jen začni a vytrvej". To se týká všech, co „rozhazují" svůj průměrný dvacetitisícový plat měsíc, co měsíc… Ale dětem v dětském koutku to neříkej.

P.S.: Městu by slušela kasička na drobné mince na schodech před radnicí, nebo… To je vlastně jedno, stejně by ji někdo ukradl.

Egon Wiener