Jako na zavolanou se v Liberci začal rozjíždět projekt soukromé polské školy, nad kterým mi zaplesalo srdíčko, protože chtěli poměrně slušný poplatek za studium, poloviční oproti jiným školám. Tak s nadšením sobě vlastním jsem kromě napsání článku o vznikající pobočce zlanařila ještě dvě své kamarádky, abych v tom nebyla sama, a ke studiu jsme se přihlásily.

Dokonce jsem si plánovala, jak jim první školní den přinesu papírový kornout, jaký nosí prvňáčci, ovšem jeho obsahem bude něco ostřejšího než bonbony, to pak spolu zdoláme na oslavu odvahy studovat. Kamarádka zase objevila skvělé studentské sešity a chtěla mi je pořídit.

No a nic z toho nebude. Říkám si, ačkoliv jsem životní optimista, že mám smůlu jako své životní krédo. I když možná spíš štěstí, že to přišlo dříve, než bych zaplatila školné…

Čtěte také: Vysoká škola v Liberci skončila dřív, než začala