Lidé si zvykali, že v tramvajích a autobusech MHD je nutné označit jízdenku, v ulicích okolo Šaldova náměstí se opět začaly tvořit fronty aut, které v období šampionátu paradoxně pominuly. Vrchol Ještědu halil mlžný opar. Nefoukalo ani nechumelilo, závody by mohly probíhat zřejmě bez prodlev.

Ale skokanské týmy už byly pryč. Opuštěné můstky, tribuny a okolí zaplavily party uklízečů. A kupodivu se objevilo i pár turistů, kteří se po rozbahněné přístupové cestě k můstkům vydali prohlédnout si místa, kde před několika dny zuřily medailové bitvy. Německy mluvící rodinka s třemi dětmi s úsměvem šlapala do kopce. Jedna z rozjívených ratolestí vběhla do zasněženého svahu málem pod jedoucí rolbu. Její řidič duchapřítomně zařval: „Achtung! Ať někoho nepřejedu, nebo bude mít mistrovství další vroubek…“

Šéf areálu Lukáš Týfa říkal, jak se odstraňují mobilní zařízení, kromě dvou tribun, ty přijdou na řadu později. „S některými věcmi jsme museli čekat, až odjedou televizní přenosové vozy. Už tu straší jen rakouská televize.“ Podle Týfy potrvá úklid okolo dvou měsíců. Stejný odhad má jeho protějšek z běžeckého areálu ve Vesci Robert Heczko: „Je toho hodně,“ říká unaveným hlasem.

Zatímco na Ještědu mohli začít již v neděli, ve Vesci v tento den ještě probíhal závěrečný závod a ceremoniál. „Teď se prostě uklízí. Odvážejí se obří obrazovky, nábytek z buněk, rolby, odpadky.“ Sněžná děla ve veseckém areálu ještě zůstávají. Proto tam je nadále i ostraha. A kdy si budou moci ve stopách po elitě zalyžovat také běžkaři amatéři? Robert Heczko odhaduje: „Ve středu už sem možná lidi pustíme.“