Vybojovali jste pro Česko první medaili po dlouhé době. Bylo to v něčem jiné než před těmi deseti lety?
Asi byla jiná chuť po úspěchu po takové době. Už před sezonou, když jsem se rozhodl jít do Olomouce, jsem věděl, že na mistrovství chci. Zažil jsem to skoro na začátku kariéry. Teď je to deset let od poslední medaile, navíc zase ve Finsku. Nebudeme si nic nalhávat, nebylo tam ani Rusko, které by taky mělo medailové ambice. Všechno do sebe zapadlo, jak mělo. Věděl jsem, že tady něco urveme. Po zápase s Rakouskem to samozřejmě bylo nepříjemné. Víc nás to ale semklo a zvládli jsme to.

Trenér české reprezentace Kari Jalonen.
Chyby, přehmaty, zářezy. Zničili rozhodčí šampionát? Mají to těžké, míní expert

Jak vysoko tuto bronzovou medaili řadíte ve své kariéře?
Kdyby bylo zlato, tak je to trošku jiné. I tohle je ale obrovský úspěch po deseti letech. Stanley Cup se samozřejmě nedá srovnat se třetím místem na mistrovství světa. Tím, co pro mě český národ znamená, pro mě bude to, že jsem mohl zase reprezentovat a přivézt placku, asi hned za Stanley Cupem.

Často se mluví o tom, že je lepší vyhrát bronz než stříbro, protože končíte vítězstvím. Vnímáte to stejně?
Je vždycky hezké vyhrát poslední zápas sezony. Kdybychom ho prohráli ve finále, tak jedeme domů se stříbrem, ale už tam není ta euforie. To je jedna z věcí, proč to sportovec hraje. Spontánní radost, tým. Šlo to vidět v poslední třetině na střídačce. To, jak čekání trvalo deset let a jakým způsobem jsme to ve třetí třetině otočili… Zní to možná blbě, ale bral bych to raději znovu než prohrát ve finále.

Co se stalo před třetí třetinou posledního zápasu a v jejím průběhu, že došlo k takovému obratu?
Něco bylo řečené v kabině, trenér navíc trochu pozměnil formace. Pastu dal k Hertlíkovi a nám tam dal Matěje Blümela. Jejich lajna hned dala gól na 3:3, my hned v dalším střídání na 4:3 a už tam byla euforie. Už šel jeden za druhým, my ani nevěděli, kdo dává gól, jen jsme se radovali. Byl to nádherný zážitek.

Vnímal jste, že český hokej už takový úspěch opravdu potřebuje?
Dlouho jsem tady nebyl, výjimkou byla až poslední sezona. Vím, že se hodně mluví o tom, že mládež už není taková, jaká bývala. Myslím, že je to i trochu odraz seniorské reprezentace. Když nejsou úspěchy, tak děti nemají motivaci. Doufám, že jsme jim ji teď dali.Úspěch se povedl pod zahraničním trenérem.

David Pastrňák se raduje z gólu.
Ruský tisk o hokejovém MS: Velká nuda bez diváků. Hvězdou byl snad jen Pastrňák

Jak fungovala komunikace na střídačce?
Všichni kluci umí anglicky, není tam asi ani jeden, který by neuměl. Úplně všechno bylo v pohodě. Všichni jsme zvyklí mít zahraniční kouče, hrajeme v NHL, ve Švýcarsku, v Rusku… Jazyk nebyl vůbec žádný problém.

Co máte teď v plánu?
Dneska týmová večeře, brzo spát… Tedy brzo ráno spát. Musí se to oslavit. Pro mě a pro tým to znamená strašně moc. Užijeme si to a oslavíme to, jako by to byla zlatá. Pak se přesunu do Ameriky, dám si volno a pak se uvidí.

Jak to bude dál s vámi? Vy jste Davida Pastrňáka přemlouval do reprezentace, nevrátil vám to teď on a neláká vás zpátky do Bostonu?
Samozřejmě nějaké věci proběhly. Nechci ale udělat unáhlené rozhodnutí. Musím si odpočinout od hokeje, což tady v Čechách nepůjde. Dám si úplné volno, nastavím hlavu jinak a pak se rozhodnu.

Stanovil jste si nějaký termín, dokdy se chcete do rozhodnout?
Bude záležet, kdy bude hlava ready. Pak mi to sama řekne. Do té doby nemá cenu se rozhodovat, protože by to bylo špatné rozhodnutí.