Někoho funkce kapitána nabudí, vykřesá z něj to nejlepší. I poslední zbytečky sil a vůle. Může mít ale i opačný efekt. Svazující, denervující. A když neuspěje celé mužstvo, často to bývá právě kapitán, kdo (třeba i nezaslouženě) odnese hněv lidu.

Seriál DeníkuSeriál DeníkuZdroj: DeníkVzpomínáte si ještě na mistrovství světa v roce 2018? Poprvé v historii se turnaj konal v Dánsku, fiktivní vlasti pochybnostmi zmítaného prince Hamleta.

Česká reprezentace pod vedením loučícího se trenéra Josefa Jandače (už měl vyjednanou lukrativní smlouvu v Magnitogorsku) vyhořela ve čtvrtfinále proti USA. A kromě kouče se kritika valila hlavně na kapitána Romana Červenku, který na tomto MS skutečně připomínal tragicky hamletovskou postavu.

„Touha po úspěchu byla obrovská, o to víc jsem teď zklamaný,“ kabonil se Červenka po porážce 2:3 od Američanů.

Šlo o jeho osmý šampionát, ale první v roli kapitána. A zároveň i první, na kterém nevstřelil ani gól. Čím dál odmítavější ohlasy na jeho výkony se táhly jako červená nit celým turnajem.

S odstupem času těžko posuzovat, nakolik se na Červenkově střelecké křeči podepsal právě pocit silnější odpovědnosti spojený s písmenem C na dresu. On sám o tom moc nemluvil, ostatně celou jeho kariéru provází poněkud odtažitý vztah k médiím. Nepatří ke komunikativnějším hokejistům, jenže málo platné, k funkci kapitána patří i toto.

„Nepřijel jsem vyhrát pořadí střelců,“ řekl v Dánsku po základní skupině, v níž jeho tým skončil třetí (ze sedmi zápasů prohrál jen těsně se Švédy, třikrát vydřel výhru v prodloužení) a sám Červenka do kanadského bodování přispěl pouhými dvěma asistencemi.

Ironií osudu se právě chlapík s číslem 10 dostával do snad největšího počtu šancí. Snahu mu upřít nešlo. Pálil ostošest, častokrát mu chyběla vážně jen ta proslulá troška štěstí. Nevymlouval se.

„Nechci to házet jen na štěstí a smůlu. Zatím mi to tam nespadlo, ale nevadí mi to. Nahlížím na to pozitivně, přijel jsem pro týmový úspěch.“

Jenže když se úspěch jaksi nedostavil (ano, právě Červenka ve čtvrtfinále za stavu 2:2 zahodil obří příležitost na možná postupový gól, aby pak ještě v téže minutě na druhé straně skóroval nezastavitelný Patrick Kane), naplno se otevřela stavidla nevole fanoušků.

Hlavní viník nezdaru? „Česká hospoda“ měla jasno: může za to neproduktivní kapitán.

Ostatně vztah fanoušků k Červenkovi byl už dlouhá léta zvláštně pošramocený. Výčitek a pomluv si za svou reprezentační kariéru vyslechl víc než dost. Někdy vysloveně neférových, jindy na nich něco bylo. Je skutečně pozoruhodné, že jeden z nejblyštivějších ofenzivních talentů své generace českému publiku nikdy nepřirostl k srdci.

Nejdřív slýchal, že ho do nároďáku tlačí Vladimír Růžička, jehož byl Červenka oblíbencem už z pražské Slavie (v dalších letech na něj přitom pravidelně spoléhali i Růžičkovi nástupci). Pak mu zase fanoušci vyčítali, že jeho výkony v reprezentaci zdaleka neodpovídají tomu, co předváděl na klubové úrovni v Rusku a později ve Švýcarsku. A všechno pak korunovalo nešťastné Dánsko…

Trenéři přitom věděli, proč si Červenku vybírají. „Nikdy neodmítá nároďák, v tom jde ostatním příkladem. Dává tomu všechno i na tréninku, je vzorem mladým hráčům,“ říkal Jandačův asistent Jaroslav Špaček. „Jeho zkušenosti jsou pro nás velmi potřebné,“ dodal sám hlavní trenér.

Češi na MS 2018 vyrazili s výrazně omlazeným výběrem, Červenka byl v mužstvu nejstarší (dokud ze zámoří nepřiletěl Tomáš Plekanec). Pro roli kapitána tak byl logickou volbou.

Kdo ví? Kdyby ve čtvrtfinále proměnil svou tutovku a nároďák díky tomu postoupil a vybojoval medaili, byl by Červenka po návratu z Dánska oslavován jako nezdolný rek, který bez ohledu na brblání kritiků táhl spoluhráče za splněním společného snu. Místo snu však přišlo bolavé probuzení.

Prohra ve čtvrtfinále v Herningu je (zatím) posledním Červenkovým mačem na MS. Letos ho Filip Pešán bez většího váhání opominul, byť ve švýcarské lize patřil pětatřicetiletý veterán pořád mezi nejproduktivnější hráče.

„Nehroutím se z toho, v týmu jsou mladší kluci. Pokud na to mají, je to absolutně v pořádku,“ komentoval to mistr světa z roku 2010 pro isport.cz. Hned ale dodal, že kdyby byl zájem…

„Vždycky jsem za nároďák hrál rád, na tom se nic nemění,“ zdůraznil, že se s reprezentací zatím loučit nechce.

Dostane ještě šanci zahnat hořké vzpomínky na své neslavné dánské céčko?