Václav Aschenbrenner: Péčí o slony jsem si splnil dětský sen

Žádné začátky nejsou jednoduché, u práce se zvířaty obzvlášť. Začínající chovatel musí navázat se zvířetem kontakt a hlavně to chce čas. Minimálně půl roku se buduje vztah, který se po celou dobu vyvíjí. Nejdůležitější je důvěra a pak samozřejmě vzájemný respekt. Člověk se slonicemi tráví minimálně osm hodin denně a ten vztah je prostě důležitý.

Zdroj: Deník / Petr Zbranek

Naším cílem je poskytnout slonicím individuální přístup. Přijdu do práce, poklidím, pak následuje krmení. Slon v přírodě se živí šestnáct hodin, proto jim jídlo dávkujeme. Pak od 9 do půl 11 cvičíme, následně mají slonice volný program, věnují se samy sobě a odpoledne je čeká opět koupání a ošetřování a kontrola nohou. Opravdu mi ten den uteče.

Zdroj: Deník / Petr Zbranek

Se slonicemi pracujeme a cvičíme s nimi záměrně, rozhodně to není jen pro pobavení návštěvníků, nejsme žádný cirkus. Nejde nám o prvoplánované pobavení, ale děláme to kvůli zvířatům. Slonice nemají tolik podnětů jako jejich soukmenovci ve volné přírodě, tak se jim snažíme nabourávat denní stereotyp. Další výhoda je v tom, že v případě nutnosti veterinárního ošetření se nemusí zvíře uspávat a bere to jako hru.

Zdroj: Deník / Petr Zbranek

Pociťuji vnitřní uspokojení, když vidím, že jsou zvířata zdravá a prospívají. Hodně mě baví tzv. zážitkové dny s ošetřovatelem. Během toho dne účastníci programu zjistí, že ta práce není nic jednoduchého a dozví se spoustu zajímavých informací o slonech. Naše dvě samice vnímám jako vyslance slonů žijících v přírodě, které je seznamují s problémy, se kterými se sloni potýkají.

Zdroj: Deník / Petr Zbranek