Předchozí
1 z 6
Další

Adam Hejlek.Zdroj: Kateřina Glatzová
V pěti letech mě kamarád přivedl do hasičského kroužku, zalíbilo se mi to a od té doby jsem dobrovolným hasičem. Letos to je 14 let, moje „kariéra“ dobrovolného hasiče se dělí na mladého hasiče, dorostence a výjezdového hasiče, kterým jsem nyní. Jako malý jsem jezdil na dětské hasičské soutěže, jistě mě to bavilo, ale postupem času jsem chtěl být ten chlap v uniformě, ten, který umí pomoct ostatním. Teď už vím, že to taková sranda není.

Adam Hejlek.Zdroj: Kateřina Glatzová

Celková činnost u zásahové jednotky obnáší spoustu učení, jak teorie, tak praxe. Učíme se hodně věcí ze zdravovědy, hašení, vyprošťování, zásah na nebezpečné látky a spoustu jiných věcí.

Adam Hejlek.Zdroj: Kateřina Glatzová

Hasič, když přijede na místo, musí zachovat klid a vědět přesně co má dělat a jak se zachovat. Celkově jsou to stovky hodin učení, potom si ještě můžeme dodělat různé doplňkové kurzy, které jsou taky důležité, například kurz na technika chemické služby, kurz strojníka a tak.

Adam Hejlek.Zdroj: Kateřina Glatzová

Jednou, bych rozhodně chtěl být hasičem z povolání, ale to také není jednoduché. Může jím být jen člověk s maturitou, který projde fyzickými testy, psychologickým a zdravotním vyšetřením. Po tom, co nastoupí do jednotky musí podstoupit kurz, kde získá certifikát hasiče.

Adam Hejlek.Zdroj: Kateřina Glatzová

Být dobrovolný hasič mě baví především kvůli kolektivu, který ve sboru máme. Člověk se každým výjezdem, každým výcvikem s partou stmeluje a vzniká druhá rodina. Samozřejmě u nikoho, kdo to chce dělat, nesmí chybět chtíč někomu pomoct, proto to každý z nás dělá.

Adam Hejlek.Zdroj: Kateřina Glatzová

Někdy přijde i na hasiče strach. Abych řekl pravdu, občas se bojím, ale to je přirozená vlastnost a myslím si, že se bojí sem tam každý. Nejsme stroje abychom necítili strach, ale zase to musí být jen v nějakých mezích. Někdy není prostě čas se bát. Moje rodina, to je kapitola sama o sobě. Samozřejmě se bojí, protože ať už je to jak chce, tak se může stát to, že už se domů nevrátíme. S tím se ale člověk musí smířit, touha pomáhat je větší než strach z toho, co by se mohlo stát.