Předchozí
1 z 7
Další

Marek Řeháček.Zdroj: Milan Drahoňovský

Začínal jsem jako kontroverzní autor. Vždy jsem se profiloval jako vlastivědec, patriot a prezentátor příběhů. Nehrál jsem si na historickou věrnost. Odborníci a historikové mi vyčítali, že píšu vymyšlené bláboly, což není pravda. Vždy jsem si to, o čem jsem psal, fyzicky ověřil a pěšky ošlapal.

Marek Řeháček.Zdroj: Archiv Jana Pikouse ml.

Chci zaujmout čtenáře. Ukázat jim řadu zajímavých míst (kapličky, křížky, železnice, prostě toulavá místa) a jejich náladu. Takový návod, jak najít uklidnění v krajině. Snažím se v krajině najít dobu minulosti, která byla podle mého naivního názoru ne lepší, ale více v pohodě.

Marek Řeháček a Jan Pikous se opět toulali a dali dohromady knihu Příběhy skalních vyhlídek Českého ráje. Na snímku Marek Řeháček.Zdroj: Jan Pikous

Rád bych objevil tu atmosféru tzv. První republiky. Míst, kde dobíjím baterky, mám hodně. Poblíž Liberce to jsou Karlovské Bučiny, pro mě až čarodějná oblast, pak samozřejmě Hejnice, to je má srdeční záležitost. A v poslední době mě lákají místa, kde pramení voda, a jsou studánky.

Marek Řeháček a jeho cesta na vrchol komína.Zdroj: Michal Vele

Nejvíce toho napíšu ve vlaku, trávím v něm denně čtyřicet minut. Ta představa, že autor si nalije sklenku vína, zabafá z dýmky a píše pod rozkvetlým stromem, je opravdu jen literární. Nejvíce mě těší ten ohlas od čtenářů. Když třeba přijdou na mou přednášku nebo v rámci besed pro autogram.

Marek Řeháček a Jan Pikous se opět toulali a dali dohromady knihu Příběhy skalních vyhlídek Českého ráje. Na snímku Marek Řeháček.Zdroj: Jan Pikous

O hospodách v Liberci jsem psal mnohem dříve než o rozhlednách. První články na toto téma mi vyšly v Kalendáři Liberecka již v 90. letech 20 století. Bylo to vcelku přirozené, protože můj táta byl dlouholetým pracovníkem Restaurací Liberec, a to prostředí mi bylo blízké.

Marek ŘeháčekZdroj: archiv Marka Řeháčka

Kromě toho jsem v té době sám podléhal kouzlu lelkování po hospodách. Můj zájem o historii mě přivedl k minulosti jednotlivých hostinců, a stejně jako u rozhleden mě bavily především ty příběhy, takový ten obyčejný brak všedního dne. Už dvacet let mě baví ono propojení hospod s lidmi, kteří ve své době v Liberci žili, s jejich příběhy.

Marek Řeháček před kostelem na Rujáně.Zdroj: Jan Pikous

Nejsem historik a ty věci beru spíše společensky, ale možná o to silněji. A právě tak se zrodil nápad na knížku o libereckých hospodách a já byl chycen. Snad je to až karmické můj táta je vyfocen s flašku vína na první černobílé pohlednici Jizerské huti, podniku, který byl nedávno zbořen. A já tam mám dán úděl tu káru hospodských příběhů táhnout dál. Jenže rozsah toho tématu je děsivý, už dnes jsme na dvou knihách, a to jsme vlastně stále na začátku.