Předchozí
1 z 5
Další

Benjamin Vomáčka.Zdroj: Ronald Hansel

„Nepamatuji si přesně, kdo se mnou šel poprvé bruslit, ale vím, že k hokeji mě přivedli rodiče a také babička s dědou,“ vzpomíná Vomáčka na své první hokejové kroky. V minulosti zkoušel Benjamin také fotbal, ale nakonec zůstal u hokeje. „Ano. Když jsem byl hodně malý a s rodiči jsme bydleli na Slovensku (taťka tam hrál fotbal), tak jsem začínal právě s fotbalem, ale jak jsme se přestěhovali zpět do Liberce, tak jsem v něm už dál nepokračoval. Ale s rodinou jsme vždy hodně sportovali,“ přiznává Vomáčka, že ho to vždycky táhlo ke sportu.


Benjamin Vomáčka.Zdroj: Ronald Hansel
„Své začátky si pamatuji velmi dobře. Nejdříve jsem chodil na školičku bruslení tady v Liberci a později, protože mě bruslení velmi bavilo, jsem začal chodit na hokejové tréninky a od té doby hraju až dodnes,“ vybavuje si Benjamin, kterak poprvé na nazul brusle a u milovaného sportu zůstal. Jméno svého prvního trenéra si ale po letech nevybaví. „Úplně si nepamatuju, kdo byl ten první a nechtěl bych na někoho zapomenout. Ale určitě si vzpomínam na pana Zobína, Adamce, Vlasáka, Dushku a pana Daňka,“ vyjmenovává osobnosti, s kterými přišel do kontaktu během své dosavadní hokejové kariéry.

Benjamin Vomáčka.Zdroj: Ronald Hansel

Jak se klub Bílých Tygrů změnil od doby, kdy Benjamin začínal až dodnes? „Myslím si, že klub se proměnil celkem dost. Celkově se vše zprofesionalizovalo a začalo se systematicky pracovat od žáčků. Také přišlo mnoho nových mladých trenérů a v neposlední řadě se proměnilo mnoho mých spoluhráčů,“ popisuje změny let minulých. Se začátkem povinné školní docházky začaly pro Vomáčku nové povinnosti. „Tak toto spojení fungovalo velmi dobře. Jelikož jsem chodil na hokejovou školu přímo u zimního stadionu, tím pádem s tréninky nebyl žádný problém a výuka byla našemu programu uzpůsobena. Co se týče učiva, jsem nikdy žádný problém neměl, patřil jsem mezi ty chytřejší a se známkami jsem na tom byl dobře.“

Benjamin Vomáčka.Zdroj: Jiří Šafařovský

Které předměty patřily mezi oblíbené a naopak? „Nechci se nějak vychloubat, ale nebyl žádný předmět, s kterým bych měl problém. Vždy jsem se snažil poslouchat hodně o hodinách, abych doma neměl tolik práce a vyplácelo se to. Většinou jsem míval dvojku jen z přírodopisu, ale bral jsem to s úsměvem,“ pamatuje si na nedávné roky nadaný hokejista a student. Co vše se pro Vomáčku změnilo s příchodem na střední školu? „Určitě přibylo trochu učiva, na druhou stranu ne tolik, kolik jsem čekal. Hlavní věcí, co se změnila, je tedy vzálenost od zimáku, bohužel už mi nestačí přejít jen silnici na trénink,“ pokrčuje rameny Vomáčka.

Benjamin Vomáčka.Zdroj: archiv

„Pokud se jedná o dobré téma, tak mě dokáže bavit jakýkoliv předmět. Nejvíce mi vadí předmět ELK (Elektronická komunikace), jelikož psaní všemi deseti je pro mě opravdové peklo,“ zmiňuje předmět, který nepatří mezi žáky k těm nejoblíbenějším. Podle Benjamina učitelé vychází hokejistům vstříc, co se týče docházky a klasifikace. „Určitě ano. Když s nimi komunikujeme a máme zájem si doplňovat učivo a neděláme o hodinách problémy, tak s uvolňováním a klasifikací nemají žádné problémy,“ uzavírá Vomáčka.