Předchozí
1 z 5
Další

Ta cesta k filmu byla vlastně velmi jasná a přímá. V dětství jsem chtěl být, snad jako polovina dětí na světě, archeologem a objevovat různé fosilie dinosaurů. Pak jsem ale viděl filmy jako Cesta do pravěku od Karla Zemana anebo Jurský park od Spielberga a došlo mi, že víc než vykopávat zkameněliny bych je chtěl přivádět k životu.

Matěj Chlupáček.Zdroj: Martin Stranka

Až ke konci 9. třídy jsem začal aktivněji přemýšlet o tom, že bych se posunul dál a zkusil si natočit opravdu profesionální krátký film. Postupem času se z toho stalo Bez doteku. Z krátkého filmu se projekt přerodil do celovečeráku, kvůli kterému jsem o rok a půl později odešel z druhého ročníku střední ekonomické školy v Liberci, odstěhoval se do Prahy a začal jej natáčet. Už jsem se nikdy ke studiu nevrátil, natáčení a filmová tvorba celkově se pro mě definitivně stala mým světem.

Matěj Chlupáček s kameramanem Alexandrem Šurkalou.Zdroj: archiv MCH

V roce 2016 mě Forbes zařadil 30 pod 30. V tu dobu mi bylo 21 let. Rozhodně mi to udělalo radost, bylo to sympatické a posloužilo mi to i jako výborná reklama na mou práci, díky které si mě všimli zase noví lidé z filmového a reklamního průmyslu.

Matěj Chlupáček s kameramanem Martinem Doubou.Zdroj: archiv MCH

Mimo film vlastně nemám žádné jiné aktivní zájmy. Razím názor, že pokud někdo něco myslí opravdu vážně, musí se tomu věnovat naplno, a tak se můj den mimo osobní život skládá především z práce na aktuálních projektech, které zrovna natáčíme a pak taky na těch, které jsou u nás teprve ve fázi developmentu.

Matěj Chlupáček se scénáristou a režisérem Mikem Samirem.Zdroj: archiv MCH

Mým režijním debutem byl film Bez doteku. Všem je vždycky podezřelé, proč kluk s očividně šťastným dětstvím jako svůj první film vytvoří v 17 letech film o zneužívání náctileté holky. Mé jméno je spjaté se seriálem Terapie, který je v mnoha ohledech originální a jedinečný. Spolu s Majou Hamplovou jsme dále byli producenty Profesora T.

Matěch Chlupáček s producentkou a castingovou režisérkou Majou Hamplovou.Zdroj: Deník / Jiří Louda