Předchozí
1 z 6
Další

Michaela Vojteková.Zdroj: Archiv Michaely Vojtekové

K běhu jsem se dostala úplně náhodou, ale jsem za to moc ráda. Odmala jsem se pohybovala kolem koní a od čtrnácti let jezdila i závodně. V osmnácti došlo ke zlomu a začala jsem přemýšlet, čemu novému bych se mohla věnovat. Jsem hodně aktivní člověk a bez sportu a cíle bych žít nemohla. Jednou večer, když jsem se vracela od koní, jsem se rozhodla kousek cesty uběhnout. Běžela jsem dvacet minut a bylo to příjemné. Druhý den jsem se už nešla projít, ale cíleně si zaběhat, v tu dobu jsem neměla ani běžecké boty. Začalo to jako takový útěk od každodenní rutiny, u běhu jsem totálně vypnula, a tím začal nový příběh.

Michaela Vojteková.Zdroj: Archiv Michaely Vojtekové

Běh se pro mě stal úžasným sportem. Všechny starosti a problémy nechám za sebou a prostě běžím. Vyčistím si hlavu. Když naopak cítím vztek, vyběhám ho. Běhání hned po ránu mě probudí, dobře naladí a hned ten den lépe začíná. Zpočátku jsem zvládla běhat v kuse dvacet až třicet minut, teď to vydržím klidně hodinu či dvě. Běh mi dává hodně, ať už se jedná o lepší kondici, pozitivní dopad na zdraví či objevování nových míst.

Michaela Vojteková.Zdroj: Archiv Michaely Vojtekové

Tento sport ovlivnil i můj osobní život. Chodím běhat často brzo ráno, v sezóně skoro každý víkend. Proto jsem měla problém najít i partnera. Nicméně běh je pro mě priorita a hraje velkou roli v mém osobním životě. Chci ho dělat naplno. Přizpůsobila jsem tomu i jídelníček, ráda se zajímám o zdravou a plnohodnotnou stravu. Nezapomínám i na výživové doplňky.

Michaela Vojteková.Zdroj: Archiv Michaely Vojtekové

Každý závod, během kterého mě nic nebolí a který si užiji, pro mě představuje úspěch. Ráda vzpomínám na Běh Trojzemím v Hrádku nad Nisou v loňském roce, kde jsem se stala absolutní vítězkou na trati 10 km v čase 42:12 a dodnes je to traťový rekord v kategorií žen. Na půlmaratonu Praha-Brandýs jsem zvítězila ve své kategorii a zároveň zaběhla svůj osobní rekord na téhle vzdálenosti. Vážím si i prvního místa na závodě Night Run Liberec, třetího místa na závodě Run Tour Liberec, druhého místa na Eleven Běhu do pohody a prvního místa na T-mobile Olympijském běhu.

Michaela Vojteková.Zdroj: Archiv Michaely Vojtekové

Samozřejmě ke každému sportu patří i zranění. Jsem celkem nešikovná a často se mi stává, že běžím a najednou jsem na zemi. Mám rozbitá kolena, odřené ruce a lokty a nechybí ani modřiny. Na konci loňské sezóny jsem spadla během závodu a byl z toho utržený meniskus a prasklý vaz v pravém koleni. Musela jsem na operaci a vydržet tři měsíce bez běhu. Během této doby jsem začala navštěvovat posilovnu Power Fitness v Liberci a zjistila, že posilování běh skvěle doplňuje a stalo se součástí tréninků. Letos jsem navíc začala běhat v dresu Power Fitness Liberec a reprezentuje je na závodech. Letos v srpnu jsem musela podstoupit druhou operaci a běžecká pauza byla tentokrát pět týdnů.

Michaela Vojteková.Zdroj: Archiv Michaely Vojtekové

Nejraději běhám jednoznačně v lese. Lesních cest a kopcovitých tratí máme naštěstí v Libereckém kraji dost. Zde i nejčastěji závodím, ale ráda si zaběhnu závod i jinde, je to příjemná změna.