Předchozí
1 z 5
Další


Ondřej Zima.Zdroj: archiv Ondřeje Zimy
Pracovní týdny trávím jako dopravce. Je to práce časově i fyzicky náročná, proto se snažím veškerý volný čas využít co nejlépe. Většina mých zájmů se pojí s hudbou. Ale když už nastane ticho, většinu ho vyplní přítelkyně nebo mé dvě děti, které za mnou dojíždí na víkendy z Děčína. Což si jaksepatří užívám, dokud je to ještě baví. Přeci jen už jsou to puberťáci.

Ondřej Zima.Zdroj: archiv Ondřeje Zimy

Rád bych řekl, že se hudbě věnuji od raného dětství, ale není tomu tak. Hudba si mě k sobě přilákala až v šestnácti letech. V té době to pro mě byl hlavně odpočinek a útěk od starostí. Jednak samotná hra na kytaru, kterou jsem se prokousal jako samouk, ale hlavně skládání písní. Mohl jsem konečně vzít své básně a dát textu naprosto nový rozměr. Postupně se z koníčku stával větší a větší kůň. Dnes si život bez hudby představit nedokážu. Prošel jsem si několika kapelami i sólovým vystupováním. Před pěti lety jsme založili kapelu ZE DNA (původní název DNA Brothers), ve které působím jako frontman do teď. Hrajeme pouze vlastní písničky a dělá mi radost. Kromě kapely pracuji i na vlastní tvorbě, která je více experimentální.

Ondřej Zima.Zdroj: archiv Ondřeje Zimy

Kapela vznikla na kolejích na Harcově během silevstrovských oslav v roce 2015. Zatímco já se věnuji textům, kamarád Jindra je skvělý kytarista. Pak už se to nabalovalo jak sněhová koule. Nakonec jsme šťastní postaru ve čtyřech. Záda nám kryje bubenický ordinér a pan učitel Dušan Kodym. Partu uzavírá Petr Bartoň, janovský to pekelník za basovým instrumentem. Zpíváme naše věci a je to moc fajn. Říkají to teda lidi.

Ondřej Zima.Zdroj: archiv Ondřeje Zimy

Věnuji se i pouličnímu umění, které je u nás zvláštně vnímané. Pokud vidíme někoho stát na chodníku s kytarou, proběhne většině z nás hlavou: „No jo… asi potřebuje si vydělat alespoň na rohlík.“ To je klišé, které se řada skvělých lidí snaží vyvrátit. Například Martin Fryč do ulice před svým knihkupectvím pravidelně zve hudebníky z celé republiky i zahraničí nebo organizuje vyloženě Dny pouličního umění.

Ondřej Zima.Zdroj: archiv Ondřeje Zimy

Zapojil jsem si i do soutěže o hymnu kurýrů. Bylo to přesně to, co jsem potřeboval. Využil jsem své zkušenosti z téhle práce a podal je, doufejme, vtipně a energicky. Skladbu jsme vytvořili s kolegou a kamarádem Tomášem Neumanem, muzikantem z Jablonce nad Nisou. Mimochodem, jestli se vám skladbička zalíbí, hoďte nám „like“ na Facebooku, klíčové slovo pro vyhledávání je hymna kurýrů. Hudba mi dává nespočet možností. A mě baví si s nimi hrát. Dává mi smysl. Dává mi klid. Inspiraci jsem pokaždé čerpal ze vztahů, myšlenek a situací, ve kterých jsem se svým přičiněním nacházel. Na písních jsou pokaždé krásně vidět životní etapy je to jako zpívaný životopis.