Předchozí
1 z 5
Další

S během jsem začal pozdě, až při studiu Technické univerzity v Liberci. Do té doby jsem se věnoval severské kombinaci. Součástí tréninku byl v létě mimo jiné i běh, tak jsem si občas střihl nějaký běžecký závod do vrchu. Docela se mi dařilo i bez systematické běžecké přípravy, běh mě hodně bavil. V Liberci byla v té době v atletickém klubu super běžecká parta a trenér Jan Šebelka, kterého jsem obdivoval. Atletika pro mě tak byla jasná volba.

Vít PavlištaZdroj: Archiv Víta Pavlišty

Oba moji rodiče sportovali a od dětství mě i bráchu ke sportu vedli. Prošli jsme si různými sportovními kroužky, až nakonec oba skončili na skokanských můstcích. Sportovali jsme ale i jako rodina, kdy neexistoval den nebo počasí, při kterém bychom jen seděli doma u televize. Tehdy se mi to moc nelíbilo, ale byl to základ všeho. Pohyb jsem časem začal potřebovat sám od sebe.

Vít PavlištaZdroj: Archiv Víta Pavlišty

Za vším stojí hodiny dřiny, chuť a vytrvalost. Běhám do práce i z práce. Na běh jsou potřeba pouze dobré boty, pohodlné sportovní oblečení a pořád je spousta krásných závodů s padesátikorunovým startovným.

Vít PavlištaZdroj: Archiv Víta Pavlišty

Nemám dostatečnou výkonnost na to, aby mě běh uživil. Pořád běhám pomaleji než „druhořadoví“ Afričané, kteří jsou na každém evropském závodě, kde jsou finanční odměny. U nás jsou závody, kde odměňují i české běžce, ale na uživení to zkrátka nestačí. Žádný stálý běžecký příjem nemám, tudíž od října do března, kdy se připravuji na sezónu, by byla moje výplata nulová. Navíc rozhodně nechci šetřit na rodině kvůli koníčku.

Vít PavlištaZdroj: Archiv Víta Pavlišty

Trénováním a závoděním ale žiji a i po letech mi dělá pořád velkou radost. Zároveň ale trénink není až tak časově náročný, jako třeba u jiných sportů, takže se běh dá skloubit s civilním zaměstnáním docela dobře a nemusím mít pocit, že by koníčkem trpěla rodina.

Vít Pavlišta.Zdroj: Archiv Víta Pavlišty