Kamila a Jan Knížkovi potřebovali nějak zabavit své děti. Aby si jejich ratolesti měly kde hrát, manželé z jihočeských Volar pro ně vybudovali hřiště z palet s interaktivními prvky.

„Před rokem jsme se nastěhovali do novostavby rodinného domu a museli jsme dodělávat řadu věcí. Za tu dobu jsme stihli zasadit pouze trávu,“ vzpomíná Kamila Knížková. Dětské hřiště tak vymysleli jako rychlé a laciné řešení.

Palety jako levné řešení

Při stavbě domu obvykle nebývají peníze nazbyt. Kamila a Jan Knížkovi proto chtěli pro své děti vybudovat něco pěkného, co zároveň nezruinuje jejich rodinný rozpočet. A protože Jan Knížek pracuje ve skladu, kde má přístup k paletám, bylo o stavebním materiálu předem rozhodnuto.


Nahrává se anketa ...

„Palety jsem přivezl z práce. Je skvělé, že je mám k dispozici,“ pochvaluje si. Hřiště je prý z devadesáti procent postavené z palet. „Tím jsme výrazně ušetřili. Dokupovali jsme pouze střešní latě, čtyři trámky 8 x 8 centimetrů a zatloukací patky. To úplně stačilo na věž se skluzavkou,“ dodává kutil.

Vybudovat krásné hřiště podle něj není nic složitého. „Měl jsem to víceméně ze své hlavy. Musím ale přiznat, že jsem se inspiroval i na internetu. Když člověk trošku zabrouzdá, najde hodně pěkných realizací,“ vysvětluje manuálně zručný tatínek.

Původním povoláním je Jan Knížek zedníkem, takže k budování a stavění čehokoliv nemá daleko. Navíc už jako malý se svým otcem pořád něco kutili.

„Můj tatínek rád svařoval, takže jsme vyráběli grily, posezení; vlastně všechno možné. Nejen ze železa, ale také ze dřeva. Táta doma vždycky něco dělal. Teď mám i já svůj dům, musím proto ukázat, že také něco umím,“ usmívá se.

Broušení a natírání dalo zabrat nejvíc

Nejhorší na celé stavbě byla prý příprava materiálu. Manželé museli palety důkladně obrousit, aby si děti nezadřely třísky. Všechny části bylo také nutné povrchově ošetřit.

close Lezecká stěna. info Zdroj: se svolením Jana Knížka zoom_in Na povrchovou úpravu použili manželé Knížkovi olejovou lazuru.

„S tím jsem pomáhala já. No, co pomáhala, vlastně jsem to všechno brousila a natírala sama. Nakonec jsem tu nejhorší práci udělala já,“ směje se sympatická maminka. „Ano, ty nejhorší práce dělá vždycky manželka,“ přitakává se smíchem Jan Knížek.

Na povrchovou úpravu použili olejovou lazuru. Tu sem tam vyšperkovali dalšími barvičkami, aby hřiště bylo pro děti atraktivní. Dřevo pak doplňuje nová modrá skluzavka, kterou zakoupili na internetovém tržišti. Vyšla je na méně než 2000 korun.

Hřiště je interaktivní

Kromě věže se skluzavkou a lezecké stěny je součástí hřiště také zážitková hrací stěna. „Tu jsme udělali z palet a z komponent, které jsem posbírala doma. Jsou tam trychýře, do kterých mohou děti sypat kamínky nebo nalévat vodu,“ vysvětluje Kamila Knížková.

Děti jsou z interaktivních prvků nadšené. „Milují štěrk, písek i vodu. A to je dobře. Dítě by si mělo hrát s různými materiály a zkoušet tak fyzikální zákonitosti,“  myslí si maminka.

„Nejdražší byly komponenty a barva. Dohromady se vším všudy jsme se vešli asi do 4000 korun. To i s klouzačkou a umělými kameny na lezecké stěně. Myslím, že nám to zabralo asi tři měsíce. Honza totiž pracuje v třísměnném provozu, takže se stavba hýbala pomalinku a urychlit to nešlo,“ počítá maminka.

V plánu je i stříška

Manželé ještě přemýšlejí, že by věž se skluzavkou dodatečně zastřešili.

„To nám ještě chybí. Zatím na ni sněží a prší, což není ideální. Je to pořád jenom dřevo. Stříškou bychom nejen zajistli větší komfort pro naše děti v létě, ale také by díky ní méně trpěla samotná stavba,“ uvažuje nahlas Jan Knížek.

I přes zatím chybějící stříšku jsou Kamila a Jan Knížkovi s výsledkem spokojení. „Myslím, že se nám to skvěle podařilo. Teď máme v plánu vyvýšené záhony z palet. Stříška holt bude muset ještě chvilku počkat,“ dodává s úsměvem tatínek.