Mezi přítomnými bylo mnoho významných osobností, zástupců samosprávy, Ministerstva kultury ČR, Národního památkového ústavu a všech těch, kteří podporují a v minulosti podporovali rekonstrukci jak kaple, tak i celého hradu. Byl mezi nimi i Přemysl Sobotka, předseda Senátu a senátor za Liberecký kraj. Pochopitelně, že chybět nemohl ani Luděk Vele, pěvec Národního divadla, rodák z Chotyně. Právě on, jakýsi kmotr Grabštejna, má na svém kontě mnoho charitativních koncertů ve prospěch hradu.

Ministerstvo kultury bylo hlavním finančním partnerem celé dosavadní rekonstrukce kaple, ale i celého hradu . Za více než dvacetileté období, kdy opravy probíhají, dosáhla investovaná částka přibližně osmdesát miliónů. Včetně benefičních koncertů, které pořádal operní pěvec Luděk Vele.

„První benefiční koncert se odehrál v poničené kapli, kde jsem předvedl svůj hodinu a půl trvající koncert. Výtěžek byl asi sedm tisíc. Tyto peníze jsem potom vzal a dal je kastelánovi Honzovi Sedlákovi, který rozdělil mezi Brontosaury. Ti tady poprvé po čtyřiceti letech sekali trávu a uklízeli. V pozdější etapě rekonstrukce se mi podařilo oslovit Ministerstvo kultury ČR a získat najednou všechny další prostředky nutné na rekonstrukce objektu. Za tyto peníze se podařilo rekonstrukci zdárně dokončit.

V současné době je tedy zrekonstruován téměř celý objekt hradu Grabštejna,“ vyjádřil se k záchraně hradu Luděk Vele. Kapli sv. Barbory přišli požehnat františkánští mniši vikář Tomáš Genert OFN a Bartoloměj Pavel Černý, mniši františkáni z libereckých Ruprechtic, kteří tuto oblast spravují. Společně s přítomnými pronesli modlitbu za svatou Barboru a její kapli.

Obnova kaple

Na podzim loňského roku se podařilo dokončit několikaletou rekonstrukci unikátní kaple svaté Barbory na Grabštejně. Na prvopočátku stálo dobrovolné úsilí brigádníků, kteří opravovali vždy alespoň část střechy opuštěného hradu a zabezpečovali i kapli.

První benefiční koncert Luďka Vele se uskutečnil v roce 1993. Z jeho výtěžku se podařilo obstarat a zabudovat do kaple alespoň provizorní okna. Postupně se podařilo díky Střešnímu fondu MK ČR a Fondu záchrany architektonického dědictví stabilizovat stavební poměry hradu i stavební stav kaple natolik, že se mohlo zahájit restaurování.

To probíhalo ve spolupráci s Německou spolkovou nadací pro životní prostředí DBU. Souběžně s restaurováním maleb se restaurovaly i lavice v kapli, ty tentokráte ve spolupráci s Českoněmeckým fondem budoucnosti. Díky výtěžkům z dalších benefičních koncertů Luďka Veleho a jeho přátel se podařilo získat a zrestaurovat také varhany a oltářní prostor.

Pozdější etapa restaurování kaple, včetně rekonstrukce hradu za více než 50 milionů korun, se financovala z prostředků Ministerstva kultury ČR. Nyní mají návštěvníci možnost vidět překrásné manýristické malby, které byly mnohdy i po celá staletí skryty pod přemalbami. Jedná se o cyklus umučení Páně a ústředním výjevem je impozantní Poslední soud. Vedle toho lze po obvodu kaple vidět také postavy 12 apoštolů a nahoře na empoře se během rekonstrukce podařilo odkrýt medailony čtyř evangelistů a také malbu narození Páně. Vedlejší výjev se však přes veškeré snahy stále nepodařilo rozluštit, a tak zůstává pro restaurátory i návštěvníky tajemstvím, které si kaple uchová možná už na věky. Co v kapli ještě chybí, je osvětlení.

Historie hradu

Hrad a zámek Grabštejn stojí na strmém ostrohu nedaleko údolí řeky Lužické Nisy v místech, kde tok řeky opouští hornatou krajinu severočeského pohraničí a poté i Čechy.

Historikové se stále přou o přesnějším datu založení hradu. Jisté však je, že se zde ve 2. polovině 13. století, v době vlády Přemysla Otakara II, objevují purkrabí z Donína, pánové na Grafenštejně.

Dominantou nově vystavěného hradu i širokého okolí se stala vysoká a mohutná okrouhlá věž. Byla mnohokrát přestavována, dnes je nižší a nese historizující helmici. Věž je nejvýznamnější památkou na nejstarší fázi stavebních dějin Grabštejna.

Panství a hrad na strategickém místě na pomezí Čech a Lužice pak byly zejména v 15. století dějištěm řady válečných střetů. Pravděpodobně z této doby je i linie opevnění s flankovacími věžicemi, dnes částečně zachované v hmotě jižního křídla. Opevnění bylo pravděpodobně velmi pevné, neboť odolalo i soustředěnému několikatýdennímu náporu spojených vojsk lužického Šestiměstí a několika severočeských pánů.

Donínové se zde udrželi až do poloviny 16.století, kdy hrad museli pro dluhy a spoluvlastnické potíže prodat. Nový majitel, zemský rada a místokancléř dr. Jiří Mehl ze Střelic starý gotický hrad velkolepě přestavěl. Na místě původního hradu tak vznikl reprezentační renesanční zámek. Zcela změnila podobu i původní kaple sv. Barbory, dnes řazená mezi nejpůsobivější renesanční prostory českého venkova. Kaple je manýristickým klenotem Čech, se stěnami zcela pokrytými vzácnými malbami a s unikátními renesančními lavicemi - stallami. Podobu, kterou Grabštejn získal za Mehla nesetřelo ani několik dalších přestaveb a oprav.

Z díla, které Mehl vybudoval, se však dlouho netěšil. V roce 1586 byl donucen hrad a zámek prodat. Novým vlastníkem se stává Mehlův přítel Ferdinand Hoffmann z Grünenbühlu.

Během třicetileté války se v mohutně opevněném zámku na několik let zabydlela švédská posádka. Po válce zámek získali Trauttmannsdorfové. Ale ani takto vlivný rod nedokázal zvrátit rozhodnutí o zboření opevnění. Na přímý rozkaz císaře bylo rozbořeno po roce 1655.

V roce 1704 získali Grabštejn i s panstvím Gallasové, aby jej připojili ke svým severočeským državám se střediskem ve Frýdlantu. Několika přestavbami dolního předhradí získal novou podobu i dnešní Nový zámek.

Později, za Clam-Gallasů, zažil Grabštejn nový rozkvět. Uměnímilovní majitelé zvelebovali jednak zámek, ale také rozšiřovali sbírky a upravovali park. Clam-Gallasové prosluli jednak jako podporovatelé výtvarného umění, ale přátelili se také s předními hudebníky té doby. Dnešní památková instalace vzpomíná i na Beethovena a jeho ctitelku Josefinu Clam-Gallasovou.


Slovo kastelána

„Zaplať pán bůh, je to hotové. Byl to takový dvacetiletý maraton. Český stát přispěl velmi významně. Pan Vele je ale člověk, který celou věc postrkoval dopředu a využil všech svých schopností a možností. Dá se říct, že rekonstrukce je dokončená, ale… Celý ten objekt je jako člověk. Ten se také rodí, žije stárne a tak pořád dokola. Takže tady je to stejné. Je to takový koloběh, nikdy nekončící proces. Tenhle hrad je taková starší dáma v letech a naprostý zánik nejde zastavit. Chybí zde, řekl bych drobnosti, jako je cesta, parkování. Ale jak jsem řekl, je to stará dáma a potřebuje stále péči,“ vyjádřil se Jan Sedlák.