Středeční noc byla opravdu dlouhá, usmívá se u své úspěšné písně Dominik Hanza

Dneska jsem měl zvláštní pocit, zdál se mi ten krásnej sen, o včerejší dlouhý noci, o tobě a o mně nad vínem… Tak začíná jedna z vašich nejúspěšnějších písní Středeční noc. Co se stalo ve středu?
No (směje se). Stalo se to, co je v písničce. Docela přesně. Původně ta písnička měla asi šest nebo sedm minut (usmívá se), to jsem si řekl, že je už hodně, musel jsem ji krátit.

Podívejte se, kde točil herec Háma. S karavanem vyrazil do Ústeckého kraje

Byla to dlouhá noc?
Byla to docela dlouhá noc. Přišel jsem domů pozdě, kolem šesté ráno, ta druhá strana jela rovnou do práce. Vše co tam je, se odehrálo. Byl to silný příběh, velká inspirace.

Znáš příběh o nás dvou, z tý doby, která zkameněla, roztáhnout křídla a odeplout, skrze oceán, kam si vždycky chtěla. Tak začíná píseň O nás dvou…
Tenhle příběh se stal a nestal. To jsem hrál pro jednu holku, která to ještě asi ani neví, že jsem to tehdy psal kvůli ní.

Dominik Hanza - Středeční noc - Zdroj: YouTube.com/Dominik Hanza

Hrdina, další vaše úspěšná píseň. Co nám o ní řeknete?
Hrdina byl původně o tom, že člověk sám pro sebe může být hrdinou. Že nesmí sám v sebe přestat věřit, nesmí přestat bojovat.

To jsou vaše nejznámější skladby. Vy sám jste se stal známým díky soutěži The Voice Česko Slovensko, kde jste uspěl a objevili vás tam fanoušci. Šel byste do toho znovu? Po zkušenostech, které máte teď, přihlásil byste se znovu do soutěže? Nebo byste raději šel cestou pozvolného zviditelňování třeba na menších koncertech, v klubech?
Asi bych se rozhodl stejně, šel bych do toho znovu. Přineslo to věci, které bych jinak určitě nezažil, kdybych si zvolil jinou cestu. Zažil jsem tam obrovskou stage s neskutečným zázemím, které nemají ani některé velké kapely. Dají se tam zažít super věci, obrovská zkušenost.

Pomohlo vám to v kariéře?
Určitě, hodně pomohlo.

Jaký byl váš největší zážitek z Hlasu? Na co ještě teď vzpomínáte?
Asi ta obrovská skvělá stage, kolem vás pořád běhají lidé, patnáct kamer kolem, všude světla. To u nás není úplně standard, byl to silný zážitek. Potom určitě setkání s některými osobnostmi, získávání zkušeností od nich.

Obeplul svět. Na moře bych se hned vrátil, vzpomíná námořník Karel Vízner

Po úspěchu v soutěži jste začal více koncertovat, začal jste být více vidět. Jenže…
Jenže přišel covid. A koncerty nejsou.

Takže jak se teď vyvíjí vaše kariéra?
Bohužel, dostalo se to teď do takové fáze stagnace. Co si budeme povídat, není to teď kvůli koronaviru pro koncertování úplně dobré období. Už skoro dva roky. Je to velká škoda, přišlo to bohužel hned po té soutěži, kdy jsem mohl využít úspěch, odrazit se, ale na covidu to pohořelo. Ale soustředím se na jiné věci, na psaní nových skladeb, na nahrávání. Už máme připravené celé album.

Kdy se na něj můžeme těšit?
To bych rád řekl, ale ještě to netuším (směje se). Do léta určitě.

O čem bude? Hodně zpíváte o lásce. Osobní zkušenosti?
Častokrát (směje se). Vždycky je to o nějaké vnitřní zkušenosti. Ale nové skladby, které vyjdou, tak to by měla být dost velká změna oproti tomu, co jsem vydával doteď. Produkčně, ale také tématicky. Jsem více uzavřený v těch skladbách do sebe. Moc o lásce to nebude. Možná jedna nebo dvě. Bude to více o jiných věcech. Měl jsem takové blbé období, zdálo se mi, že jsem neuspěl a podobně, tak to bude hodně o tom, co jsem teď prožíval a cítil. Dost je to schované za slova, která na první pohled znamenají třeba něco jiného. Bude to hodně o mně a hodně zevnitř.

Radka Jašontková vede základní školu, která zaplní sotva půl autobusu

Album do léta. Ale kdy a kde vás budou teď moci lidé slyšet nejdříve?
To je těžké. Měli jsme hrát na nějakých plesech, nějaké koncerty, ale vše se zrušilo. Zatím žádné plány nejsou, těžko se teď plánuje. Poslední dobou bylo koncertů bohužel málo. Kdyby někdo chtěl, může zavolat (usmívá se). Uvidíme, jestli budou festivaly, ale organizátoři už se také dost bojí. V roce 2020 jsme měli hrát dost festivalů, ale pak se vše zrušilo. To samé loni žatecká Dočesná. Tak uvidíme.

Zmínil jste festivaly. Je to srdcovka?
Mám moc rád open air hraní. Všude. Ať to jsou nějaké slavnosti, koncerty, nebo právě festivaly.

Na kterém festivalu byste si rád zahrál?
Určitě na Votvíráku. Tam jezdíme jako diváci každý rok, líbí se nám tam. Ten je boží, skvělá atmosféra. Také nějaké Hrady, to by také bylo skvělé.

Kdy jste začal s kytarou?
Kolem jedenáctého roku. Střídám období, kdy hraji více na akustickou, pak zase na elektrickou.

A co jiný nástroj?
K Vánocům jsem dostal saxofon, tak se chci naučit. Ale věnuji se teď také hodně produkci, chci si zařídit vlastní studio.

Most otevře ojedinělou výstavu o robotech a umělé inteligenci. Autory jsou děti

Kromě vlastního života, kde čerpáte inspiraci?
Hlavně čerpám opravdu ze svého života. Ale občas, když mi lidi vypráví nějaký příběh, že se jim něco stalo, tak mě v tom něco zaujme a vezmu si to jako nápad. Kolikrát je to nějaká jednoduchá fráze a vznikne z toho celá písnička.

Kde vznikají vaše písničky?
Na chatě. Skoro všechny. Nevznikla tam třeba píseň O nás dvou. Ale jinak snad všechny. Vzniklo tam i celé nové album. Když jsem v nějakém rozpoložení, začnu si tam nahrávat nápady, píšu tam, vždycky tam udělám celou písničku.

Čím je pro vás muzika?
Relax. Upustím ventil. Vše co v sobě mám, jde skrze muziku ven. Vypovídám se z toho sám sobě. Určitě relax. Jsem rád sám na chatě, v přírodě, tvořím a čistím si tím hlavu.