Ve čtvrtek 16. ledna 1969 se v horní části Václavského náměstí v Praze polil hořlavinou a zapálil Jan Palach. O tři dny později, 19. ledna, zemřel. Právě 19. ledna tento týden si v libereckém Knihkupectví Fryč můžeme připomenout nejen tuto událost, která se vtiskla do povědomí většiny lidí, ale i další případy sebeupálení.

SEBEUPÁLENÍ JAKO POLITICKÝ PROTEST

Na webových stránkách janpalach.cz je zajímavý článek nazvaný Sebeupálení jako forma politického protestu, na který upozorňuje také organizátor večera „Člověk a totalita" Martin Fryč. Referuje se v něm o studii anglického sociologa Michaela Biggse, který jako historický počátek pro svůj výzkum stanovil 11. červen 1963, kdy se upálil Thich Quang Duc a stal se prvním z buddhistických mnichů, kteří tímto šokujícím způsobem protestovali proti jihovietnamskému režimu. Sebeupálení jako radikální forma politického protestu dodnes vyvolává protichůdné reakce. Mediální rovina zde hraje dost zásadní roli. O známých i neznámých sebeupálených bude u Fryče ve čtvrtek hovořit historik Petr Blažek z Ústavu pro studium totalitních režimů spolu s pedagogem Janem Šolcem.

JAN PALACH, VASYL MAKUCH, RYSZARD SIWIEC…

Zatímco jméno Jana Palacha je asi každému dobře známé, u Vasyla Makucha či Ryszarda Siwiece už asi většina z nás bude tápat. Oba se upálili na protest proti okupaci Československa v roce 1968. Bude jistě zajímavé slyšet z úst historika a pedagoga o důvodech silné rezonance některých obětí sebeupálení a na druhé straně o zapadlých jménech, která veřejnosti nic neříkají. A zejména pak rozporuplné reakce, které tyto oběti vyvolaly. V pondělí 16. ledna proběhlo u radnice tiché setkání nazvané „Svíčka pro Jana Palacha. Jakým poselstvím rezonuje jeho čin dnes, bude tématem večera.